Laue
Čeština

Průvodce — Výuka

Tento průvodce je příručka. Každá kapitola začíná teorií: co chceme popsat, proč to popisujeme právě takto a co je třeba vědět, abychom porozuměli tomu, co aplikace ukazuje. Pokračuje praxí: kde to v Laue najít a jak s tím pracovat. Kapitoly lze číst popořadě jako malý kurz, nebo zamířit rovnou k té, kterou právě potřebujete. Rámečky „Ve třídě“ navrhují aktivitu a upozorňují na obvyklé obtíže žáků a studentů.

Než začnete: dokumenty, příklady a nastavení

V Laue

Laue pracuje s dokumenty tří druhů, z nichž každý se otevírá ve své dílně: krystal (ve třech rozměrech), rovinný vzor (dláždění, vlys nebo mandala) a kvazikrystal. Nabídka Nový na panelu nástrojů vytvoří kterýkoli z nich. Pokud okno ještě nic neobsahuje, nový dokument zaujme jeho místo; jinak se otevře v novém okně. Toto chování lze nastavit.

Dokument se ukládá ve formátu .laue, čitelném textovém souboru, který je stejný na Macu, na iPadu i na PC a jehož popis je zveřejněn. Každou změnu lze vrátit a zopakovat tlačítky na panelu nástrojů; jejich popisek říká, co právě vrátí.

Tlačítko Příklady otevře knihovnu se dvěma oddíly: Příklady (třináct krystalů, dláždění, mandaly, kvazikrystaly) a Cvičení (Tutor). Seznam vlevo ukazuje názvy na jeden pohled; kliknutím se vpravo zobrazí popis a Otevřít otevře kopii v jazyce rozhraní. Nic se nemůže pokazit.

Nastavení (nabídka Laue › Nastavení na Macu, ozubené kolečko na iPadu) začíná položkou Použití, na kterou se aplikace ptá při prvním spuštění. Design pojmenovává symetrie slovy a ukazuje samotný vzor, Výuka ukazuje symboly a prvky symetrie a Věda uvádí mezinárodní symboly a difrakci. Žádná funkce se neodebírá: mění se jen to, co se ukazuje jako první. Nastavení také určují, co vytvoří nový dokument, vzhled 3D pohledu při otevření, zápis souřadnic (desetinná čísla nebo zlomky), rozlišení exportovaných obrázků, výchozí hodnoty práškového difraktogramu a složky pro otevírání a ukládání.

Dílna Krystal: postranní panel

V Laue

Vlevo od 3D pohledu na krystal třídí postranní panel nastavení do pěti karet, které se volí ikonami nahoře; název otevřené karty se zobrazuje pod nimi a každé okno si pamatuje svou.

Cvičení, v němž je třeba difrakci najít, ji skryje: karta Difrakce pak ponechá jen stereogram.

Mřížka a buňka

Co říká teorie

Krystal je uspořádání atomů, které se beze změny opakuje ve všech třech směrech prostoru. Abychom ho popsali bez výčtu miliard atomů, rozdělíme ho na dvě myšlenky.

Tři vektory a, b, c generují mřížku a rovnoběžnostěn, který vytvářejí, je buňka. Jejích šest parametrů (délky a, b, c a úhly α, β, γ) a souřadnice atomů v buňce, vyjádřené ve zlomcích těchto vektorů, stačí k rekonstrukci celého krystalu. To je velká úspornost krystalografie.

Tři vektory generující tutéž mřížku lze zvolit nekonečně mnoha způsoby. Volíme podle dvou kritérií, která někdy táhnou opačným směrem:

International Tables, a tedy i Laue, používají konvenční buňku. Čtrnáct způsobů, jak uspořádat uzly v prostoru, jsou Bravaisovy mřížky: primitivní (P), prostorově centrovaná (I), plošně centrovaná (F), bazálně centrovaná (A, B nebo C) a romboedrická (R), v sedmi krystalových soustavách. Soustava klade na buňku podmínky: a = b = c a všechny úhly pravé pro krychli, a = b a γ = 120° pro hexagonální mřížku a tak dále.

Vzorce

Uzel mřížky a libovolný bod ve zlomkových souřadnicích:

r=u a+v b+w c,u,v,w∈Z\mathbf{r} = u\,\mathbf{a} + v\,\mathbf{b} + w\,\mathbf{c},\quad u, v, w \in \mathbb{Z} x=x a+y b+z c\mathbf{x} = x\,\mathbf{a} + y\,\mathbf{b} + z\,\mathbf{c}

Metrický tenzor GG obsahuje šest parametrů buňky; dává vzdálenosti, úhly a objem:

G=(a2abcos⁡γaccos⁡βabcos⁡γb2bccos⁡αaccos⁡βbccos⁡αc2)G = \begin{pmatrix} a^2 & ab\cos\gamma & ac\cos\beta \\ ab\cos\gamma & b^2 & bc\cos\alpha \\ ac\cos\beta & bc\cos\alpha & c^2 \end{pmatrix} ∣Δx∣2=ΔxTG Δx,V=det⁡G|\Delta\mathbf{x}|^2 = \Delta\mathbf{x}^{\mathsf T} G\,\Delta\mathbf{x},\qquad V = \sqrt{\det G}

V Laue

V dílně Krystal, na kartě Stavba, ukazuje oddíl Buňka jen ty parametry, které krystalová soustava ponechává volné: samotné a pro kubickou grupu, a a c pro tetragonální nebo hexagonální grupu, všech šest pro triklinickou grupu. Při změně grupy se buňka přizpůsobí. Pod poli Laue připomíná všech šest parametrů. Na kartě Zobrazení ukazují Buňky 1, 2 nebo 3 buňky v každém směru a Vyplnit zobrazení ukáže makroskopický krystal kolem jedné buňky, vykreslené uprostřed: mřížka sahá až k okrajům pohledu a na počtu buněk už nezáleží; při oddalování velké struktury Tlumit se vzdáleností rozpustí vzdálené atomy v pozadí.

Symetrie a bodové grupy

Co říká teorie

Operace symetrie je přemístění, které objekt ponechá beze změny: otočení, zrcadlení, inverze podle bodu nebo jejich kombinace. Množina operací objektu tvoří grupu: složením dvou symetrií vznikne opět symetrie a každou lze vrátit zpět.

Periodicita klade silnou podmínku, krystalografické omezení: mřížka může mít jen rotační osy řádu 1, 2, 3, 4 nebo 6. Důvod je prostý. Otočení, které zobrazí mřížku na sebe, má v bázi mřížky celočíselné koeficienty; i jeho stopa je tedy celé číslo. Stopa otočení o úhel 2π/n je však 1 + 2 cos(2π/n), což je celé číslo jen pro n = 1, 2, 3, 4 nebo 6. Neexistuje krystal s pětičetnou osou a neexistuje dlažba z pravidelných pětiúhelníků.

Otočení, zrcadlení a inverze, které ponechávají jeden bod pevný, tvoří bodovou grupu. Ta popisuje krystal viděný zdálky, bez jeho atomů: tvar jeho ploch a anizotropii jeho vlastností. Díky omezení jich je jen 32, rozdělených do 7 krystalových soustav, od triklinické po kubickou. Podle Neumannova principu má každá fyzikální vlastnost krystalu alespoň symetrii jeho bodové grupy. Kubický krystal je proto opticky izotropní a piezoelektřina vyžaduje nepřítomnost středu symetrie.

Bodovou grupu kreslíme ve stereografické projekci. Krystal obklopíme koulí, vyznačíme na ní, kde ji protínají jeho osy a zrcadla, a pak promítneme na rovníkovou rovinu. Libovolný směr se v ní objeví se všemi svými kopiemi: 48 pro kubickou grupu m-3m, tedy stejný počet ekvivalentních orientací.

Vzorce

Krystalografické omezení: v bázi mřížky je otočení RR celočíselná matice, a tedy i jeho stopa je celé číslo.

tr⁡R=1+2cos⁡2πn∈Z⟹n∈{1,2,3,4,6}\operatorname{tr} R = 1 + 2\cos\frac{2\pi}{n} \in \mathbb{Z} \quad\Longrightarrow\quad n \in \{1, 2, 3, 4, 6\}

V Laue

Stereogram bodové grupy
Stereogram: prvky symetrie a ekvivalentní polohy jednoho směru.

V dílně Krystal umístí přepínač Stereogram pod pohled stereogram bodové grupy s jejími prvky a ekvivalentními polohami. Když je vybrána poloha, ukazuje stereogram její vlastní symetrii, symetrii polohy. Je to nejrychlejší způsob, jak uvidět, proč má atom v diamantu symetrii -43m, a ne m-3m: chybí mu střed inverze.

Prostorové grupy

Co říká teorie

Prostorová grupa spojuje mřížku a bodovou grupu a popisuje úplnou symetrii atomového uspořádání. Přidává operace, které nemají bodový protějšek, protože kombinují otočení nebo zrcadlení se zlomkem translace:

Každou operaci zapisujeme jako {R | t}: lineární část R následovaná translací t (Seitzův zápis). Prostorových grup je 230. Hermannův–Mauguinův symbol je pojmenovává takto: nejprve písmeno mřížky (P, I, F…), pak prvky symetrie podle hlavních směrů. Fm-3m je tak grupa kamenné soli, P2₁/c grupa mnoha molekulových krystalů. Podle volby os a počátku se táž grupa zapisuje několika způsoby: Tables uvádějí 530 „voleb os“ a Hallův symbol popisuje každou z nich jednoznačně.

Vzorce

Operace v Seitzově zápisu:

{R ∣ t}:x⟼R x+t\{R\,|\,\mathbf{t}\} : \mathbf{x} \longmapsto R\,\mathbf{x} + \mathbf{t}

Například osa 4₂ podél c: otočení o čtvrt otáčky, pak posun o polovinu periody podél osy.

{4001+ ∣ 0,0,12}:(x,y,z)⟼(−y,x,z+12)\{4^{+}_{001}\,|\,0, 0, \tfrac12\} : (x, y, z) \longmapsto (-y, x, z + \tfrac12)

V Laue

Pole grupy přijímá číslo (227), krátký nebo úplný Hermannův–Mauguinův symbol (Fd-3m, P2_1/c), volbu os (227:1) nebo Hallův symbol (Hall: -P 2ybc). Rozpoznáno je všech 530 voleb os z Tables a seznam vedle pole je všechny nabízí.

Prvky symetrie se ve 3D pohledu kreslí symboly z Tables: rotační a šroubové osy, inverzní osy, zrcadlové a skluzové roviny, středy inverze. Které ukázat, se volí v části Prvky symetrie. Protože kubická buňka má desítky os, umožňuje řádek Četnosti ukazovat vždy jen jednu četnost (2, 3, 4 nebo 6). Prvky se skrývají za atomy jako vše ostatní.

Pohled podél natočí pohled podél směru mřížky nebo podél prvku symetrie. Projekce z Tables reprodukuje diagramy svazku A International Tables včetně výšek rovin. Tažením otáčejte, sevřením prstů přibližujte a volte mezi ortografickým a perspektivním pohledem.

Kamenná sůl a její čtyřčetné osy
Kamenná sůl a jen její čtyřčetné osy, skryté za atomy.
Projekce z International Tables
Projekce z Tables s výškami rovin.

Symboly z Tables

Co říkají Tables

Diagramy svazku A International Tables znázorňují každý prvek symetrie grafickým symbolem (oddíl 1.4 vydání z roku 2006, kapitola 2.1 vydání z roku 2016: symboly jsou stejné). Laue kreslí tyto symboly ve 3D pohledu, v projekci z Tables, ve stereogramech a v dlážděních; obrázky v těchto tabulkách pocházejí ze stejné knihovny jako aplikace. Značení je stejné jako v Tables, dílčí prvky jsou v závorkách; vlastní translace je udána jako zlomek nejkratší translace mřížky podél osy nebo skluzu.

Osy kolmé k nákresu, body symetrie

SymbolPrvekZnačeníVlastní translace
2Rotační osa řádu 2; bod otočení řádu 2 v rovině2—
2₁Šroubová osa 2₁2₁12\tfrac12
3Rotační osa řádu 3; bod otočení řádu 3 v rovině3—
3₁Šroubová osa 3₁3₁13\tfrac13
3₂Šroubová osa 3₂3₂23\tfrac23
4Rotační osa řádu 4; bod otočení řádu 4 v rovině4 (2)—
4₁Šroubová osa 4₁4₁ (2₁)14\tfrac14
4₂Šroubová osa 4₂4₂ (2)12\tfrac12
4₃Šroubová osa 4₃4₃ (2₁)34\tfrac34
6Rotační osa řádu 6; bod otočení řádu 6 v rovině6 (3, 2)—
6₁Šroubová osa 6₁6₁ (3₁, 2₁)16\tfrac16
6₂Šroubová osa 6₂6₂ (3₂, 2)13\tfrac13
6₃Šroubová osa 6₃6₃ (3, 2₁)12\tfrac12
6₄Šroubová osa 6₄6₄ (3₁, 2)23\tfrac23
6₅Šroubová osa 6₅6₅ (3₂, 2₁)56\tfrac56
1̄Střed inverze1ˉ\bar 1—
3̄Inverzní osa 3̄3ˉ\bar 3 (3, 1ˉ\bar 1)—
4̄Inverzní osa 4̄4ˉ\bar 4 (2)—
6̄Inverzní osa 6̄6ˉ≡3/m\bar 6 \equiv 3/m—
2/mOsa řádu 2 se středem inverze2/m (1ˉ\bar 1)—
2₁/mŠroubová osa 2₁ se středem inverze2₁/m (1ˉ\bar 1)12\tfrac12
4/mOsa řádu 4 se středem inverze4/m (4ˉ\bar 4, 2, 1ˉ\bar 1)—
4₂/mŠroubová osa 4₂ se středem inverze4₂/m (4ˉ\bar 4, 2, 1ˉ\bar 1)12\tfrac12
6/mOsa řádu 6 se středem inverze6/m (6ˉ\bar 6, 3ˉ\bar 3, 3, 2, 1ˉ\bar 1)—
6₃/mŠroubová osa 6₃ se středem inverze6₃/m (6ˉ\bar 6, 3ˉ\bar 3, 3, 2₁, 1ˉ\bar 1)12\tfrac12

Ocásky šroubové osy prodlužují její strany. Osa nₖ jich má n/NSD(n, k): 4₂ dva, 6₂ a 6₄ tři, 6₃ dva, obdobně jako dílčí prvky 2, 3₂, 3₁ a 2₁, které obsahují. Jejich smysl se mezi enantiomorfními osami obrací: 3₁ a 3₂, 4₁ a 4₃, 6₁ a 6₅, 6₂ a 6₄. Symbol osy řádu 4 se kreslí jako kosočtverec, nebo se stranami rovnoběžnými s hranami buňky. Střed inverze ležící na ose dává symbol n/m, označený bílou tečkou; na ose 4₂ nebo 6₃ se body 4̄ a 6̄ neoznačují.

Osy řádu 2 ležící v rovině nákresu

SymbolPrvekZnačeníVlastní translace
2Rotační osa řádu 22—
2₁Šroubová osa 2₁2₁12\tfrac12

Roviny kolmé k nákresu, přímky symetrie

SymbolPrvekZnačeníVlastní translace
mZrcadlová rovina; přímka zrcadlení v roviněm—
a, b, c„Osová“ skluzová rovina, skluz v rovině nákresu; skluzová přímka v roviněa, b nebo c; g12\tfrac12 translace podél přímky
a, b, c„Osová“ skluzová rovina, skluz směrem k pozorovatelia, b nebo c12\tfrac12 translace kolmé k nákresu
e„Dvojitá“ skluzová rovina (centrované buňky)edva skluzy: 12\tfrac12 podél přímky a 12\tfrac12 kolmo k nákresu
n„Diagonální“ skluzová rovinanjeden skluz se dvěma složkami, 12\tfrac12 podél přímky a 12\tfrac12 kolmo
d„Diamantová“ skluzová rovina (dvojice rovin, centrované buňky)d14\tfrac14 podél přímky a 14\tfrac14 kolmo; šipka ukazuje směr v nákresu, pro který je kolmá složka kladná

U a, b, c a n závisí typ čáry na směru skluzu vzhledem k nákresu, nikoli na písmenu: tatáž tečkovaná čára je v jednom popisu rovinou c, v jiném rovinou n (R3̄c v hexagonálních nebo romboedrických osách).

Roviny rovnoběžné s nákresem

SymbolPrvekZnačeníVlastní translace
mZrcadlová rovinam—
a, b, c„Osová“ skluzová rovinaa, b nebo c12\tfrac12 translace ve směru šipky
e„Dvojitá“ skluzová rovina (centrované buňky)e12\tfrac12 ve směru jedné nebo druhé šipky
n„Diagonální“ skluzová rovinan12\tfrac12 ve směru šipky
d„Diamantová“ skluzová rovina (dvojice rovin, centrované buňky)d12\tfrac12 ve směru šipky, tedy čtvrtina úhlopříčky plošně centrované buňky
m ¼Zrcadlová rovina ve výškách 14\tfrac14 a 34\tfrac34m—

Tyto symboly se umísťují do levého horního rohu diagramu, rameny podél hran buňky. Zlomek h označuje dvojici rovin ve výškách h a h + ½; bez zlomku leží roviny ve výškách 0 a ½.

V Laue

Projekce z Tables se dívá na buňku ze strany, kam ukazuje zvolený směr, stejně jako diagramy: podél c míří a dolů a b doprava a šroubová osa se v ní otáčí ve stejném smyslu jako v Tables. Podržte chvíli ukazatel nad prvkem: bublina ho pojmenuje a uvede jeho směr, polohu (x,14,zx, \tfrac14, z) a vlastní translaci; překrývá-li se více prvků, vypíše je všechny.

Wyckoffovy polohy

Co říká teorie

Atom umístěný kamkoli do buňky je zkopírován všemi operacemi grupy: to je jeho orbita. Leží-li však na prvku symetrie (zrcadle, ose, středu), některé operace ho ponechají na místě. Jeho kopie pak splývají po dvou, po třech a má jich méně. Operace, které ho ponechávají na místě, tvoří jeho symetrii polohy.

Wyckoffovy polohy třídí body buňky podle této lokální symetrie. Každá má písmeno (a, b, c…, od nejsymetričtějších po nejméně symetrické), četnost (počet kopií v konvenční buňce) a symetrii polohy. Součin četnosti a řádu symetrie polohy je pro všechny polohy dané grupy stejný. Čím méně kopií, tím vyšší symetrie.

To je jazyk popisů struktur: „Na v 4a, Cl v 4b“ stačí k popisu kamenné soli, protože zbytek obstará grupa Fm-3m. Obecná poloha má tři volné souřadnice; speciální poloha jich má méně nebo žádnou a její souřadnice jsou pak určeny symetrií.

Vzorce

Pro polohu s četností mm a symetrií polohy SS v grupě s bodovou grupou PP a buňkou o ZZ uzlech (1 pro P, 2 pro I a C, 4 pro F):

m⋅∣S∣=∣P∣⋅Zm \cdot |S| = |P| \cdot Z

Pro kamennou sůl v Fm3ˉmFm\bar{3}m: Na v 4a, 4×48=48×44 \times 48 = 48 \times 4; obecná poloha 192l, 192×1=48×4192 \times 1 = 48 \times 4.

V Laue

Přidat polohu vytvoří atom pojmenovaný podle svého prvku (Ca1, O1), přičemž název lze změnit; zvolí se jeho prvek a souřadnice, posuvníkem nebo zapsáním jejich hodnoty do pole na konci každého posuvníku. Souřadnice se zapisují přesně, například 1/3 nebo 0.4697, a Laue je přesné uchová. Inspektor polohy uvádí její Wyckoffovu polohu (8a, 24d…), četnost a orientovanou symetrii polohy. Umístit do Wyckoffovy polohy nabídne polohy dané grupy. Nástrojem pro přesun lze atom táhnout ve 3D pohledu: přichytí se ke speciálním polohám, přes které přejde, a Zůstat na ho na jeho poloze udrží, zatímco po ní klouže. Všechny jeho kopie ho následují. Dva atomy, které jsou si blíž než jakákoli vazba, se označí: nejčastěji jde o souřadnici, která zůstala na výchozí hodnotě, nebo o hranu buňky, která nebyla nastavena (c hexagonální grupy, které zůstalo rovné a).

Atomy a složení

Co říká teorie

Motiv je tvořen atomy a každý chemický prvek má své vlastnosti. Jeho protonové číslo Z (počet protonů) ho určuje; jeho relativní atomová hmotnost dává hmotnost buňky. Jeho elektronová konfigurace a elektronegativita říkají, jak se váže. Jeho kovalentní poloměr udává typickou délku jeho vazeb a jeho oxidační čísla náboje, které nabývá v iontové sloučenině.

Spočtením atomů v buňce získáme vzorec krystalu a počet Z vzorcových jednotek na buňku: čtyři NaCl v buňce kamenné soli. Hmotnost buňky dělená jejím objemem dává hustotu, jednoduchou a cennou kontrolu struktury: vypočtená hustota vzdálená od naměřené prozrazuje chybu.

Vzorce

Hustota se ZZ jednotkami o molární hmotnosti MM v buňce o objemu VV (NAN_A: Avogadrova konstanta):

ρ=Z MNA V\rho = \frac{Z\,M}{N_A\,V}

Pro kamennou sůl (aa = 5,640 Å):

ρ=4×58,446,022×1023×(5,640×10−8)3≈2,16 g/cm3\rho = \frac{4 \times 58{,}44}{6{,}022\times10^{23} \times (5{,}640\times10^{-8})^3} \approx 2{,}16\ \text{g/cm}^3

V Laue

V inspektoru polohy otevře tlačítko s mřížkou vedle pole Prvek periodickou tabulku: 103 prvků v obvyklých barvách. Po najetí ukazatelem se zobrazí karta prvku (protonové číslo a atomová hmotnost, elektronová konfigurace, elektronegativita, kovalentní poloměr, oxidační čísla) a kliknutím se prvek zvolí. Lze také napsat jeho značku; neznámá značka je ohlášena.

Oddíl Složení na kartě Stavba uvádí vzorec, Z, molární hmotnost a hustotu. Ve 3D pohledu se velikost atomů a vazby řídí kovalentními poloměry. Vazby, které vycházejí z buněk, jsou skryté; zrušte zaškrtnutí Skrýt vazby, které vycházejí z buněk, abyste je viděli a mohli odečíst úplnou koordinaci každého atomu. Dva ionty stejného znaménka nejsou nikdy spojeny.

Poloha může být sdílená: ve slitině nebo tuhém roztoku obsazuje několik prvků náhodně tytéž pozice, každý se svým podílem — v příkladu Al₀.₃Ga₀.₇As 70 % galia a 30 % hliníku v poloze kationtu. V inspektoru polohy přidá Sdílet tuto polohu s dalším prvkem prvek a jeho podíl; u dvou prvků změna jednoho podílu změní i druhý a podíly, jejichž součet zůstane pod 1, ponechají část poloh prázdnou (vakance). Vzorec, hustota a difrakční obrazce s tím počítají, import a export CIF čtou a zapisují obsazení a 3D pohled kreslí tyto atomy průměrnou barvou a velikostí.

Koordinační mnohostěny v nastavení zobrazení obklopí každý centrální atom mnohostěnem jeho sousedů s průsvitnými stěnami v jeho barvě: čtyřstěny SiO₄ v křemeni, osmistěny TiO₆ v perovskitu a rutilu, krychle CaF₈ ve fluoritu. Mnohostěn sleduje své sousedy i mimo buňku a vazby uvnitř něj zmizí. Ve výchozím stavu jsou středy atomy obklopené čtyřmi až osmi sousedy s vyšší elektronegativitou, než mají samy; v nabídce Středy lze zvolit jiné.

Nástroj Měřit (pravítko, vedle Otáčet a Posouvat atomy) měří mezi atomy 3D zobrazení. Klikněte na dva atomy pro jejich vzdálenost, na tři pro úhel u druhého, na čtyři pro torzní úhel se znaménkem podle IUPAC. Od tří atomů dává panel Měření také jejich střední rovinu, s jejími indexy (hkl), když v ní atomy skutečně leží, a odchylku každého z nich. Jediný atom ukáže své nejbližší sousedy a jejich vzdálenosti. Vybrané atomy jsou v zobrazení očíslované a spojené; další klik na atom jej odebere, klik na pozadí vše smaže a Kopírovat dá měření jako text pro tabulkový procesor.

Sekce Součty valencí vazeb na kartě Stavba ověří iontovou strukturu na první pohled. Každá vazba mezi kationtem a aniontem nese valenci exp((R₀ − R)/b) a vazby iontu se sčítají do jeho oxidačního čísla: 2,97 pro hliník v korundu, 0,98 pro sodík v kamenné soli. R₀ a b jsou hodnoty publikované pro dvojici a sekce uvádí články: pro oxidy Gagné a Hawthorne (2015), když je jejich srovnání na tisících struktur shledá lepšími, jinak Brown a Altermatt (1985) nebo jiný článek; chybí-li, odhad z obou prvků (O'Keeffe a Brese 1991). Součet, který se od oxidačního čísla liší o víc než 0,25, je oranžový: příliš dlouhá nebo krátká vazba, špatně umístěný atom, nesprávný prvek. Globální index nestability shrnuje buňku: pod 0,1 je struktura bez pnutí, nad 0,2 zřídka stabilní.

Soubory struktur

Co říká teorie

Publikované struktury se vyměňují v několika formátech. CIF (Crystallographic Information File) je standard Mezinárodní krystalografické unie a databází. SHELX (.res, .ins) je formát programů pro upřesňování monokrystalových struktur a POSCAR formát výpočetního kódu VASP, který uvádí všechny atomy bez jejich grupy. Soubor zaokrouhluje souřadnice (0.666667 místo 2/3) a neuvádí grupu vždy stejným způsobem: správné načtení vyžaduje znovu najít symetrii.

V Laue

Nabídka Struktura načte CIF, soubor SHELX nebo POSCAR. U CIF se grupa rozpozná podle operací symetrie, jinak podle Hallova symbolu, jinak podle Hermannova–Mauguinova symbolu. Zaokrouhlené souřadnice získají zpět svou přesnou hodnotu a atomy se usadí ve svých speciálních polohách. POSCAR svou symetrii znovu získá. Táž nabídka zapíše strukturu jako CIF, SHELX, POSCAR, rozšířený XYZ nebo PDB a její síť jako CGD, kterou čtou Systre a databáze RCSR, aby pojmenovaly topologii (dia, pcu…).

Na kartě Stavba sekce Superbuňka a deska přestaví krystal v P1, každý atom vlastní polohou: pro vložení defektu, substituce či neuspořádanosti nebo pro export do výpočetního programu. Superbuňka opakuje buňku n₁ × n₂ × n₃krát. Deska řeže krystal rovnoběžně s rovinou (hkl): volí se počet vrstev, každá jedna perioda roviny, a vakuum nad ní; a a b leží v rovině a c je k ní kolmé, jak očekávají výpočty povrchů. Zpět vrátí původní krystal.

Dláždění: 17 rovinných grup

Co říká teorie

Tapeta, dlažba, potištěná látka: všechny opakují motiv ve dvou směrech roviny. Jsou to dvourozměrné krystaly a platí pro ně tatáž teorie, jen jednodušší. Motiv lze otočit, zrcadlově převrátit, posunout nebo tyto pohyby kombinovat, a krystalografické omezení připouští jen otočení řádu 2, 3, 4 a 6. Výsledkem je právě sedmnáct rovinných grup, dokázaných v 19. století a údajně všech přítomných ve výzdobě Alhambry.

Každá grupa má svou fundamentální oblast: nejmenší část roviny, z níž operace znovu sestaví celý vzor. Kreslit v této oblasti znamená kreslit celé dláždění. Grupy se pojmenovávají dvojím způsobem. Mezinárodní symbol, například p4mm, uvádí mřížku a pak prvky podle směrů. Conwayův orbifoldový zápis, například *442, počítá středy otáčení a zrcadla podle topologie fundamentální oblasti.

Obraz obohacují dvě myšlenky. Dvoubarevné grupy (v rovině jich je 46) mění při některých operacích barvu kopie, jako na Escherových grafikách, kde se bílá ryba mění v černou. Podgrupy operace ubírají: z p4mm do p4 zmizí zrcadlové kopie a vzor přestane být zrcadlen.

V Laue: krok za krokem

  1. Zvolte pravidlo. Přepínač Dláždění | Vlys | Rozeta v horní části panelu volí mezi 17 rovinnými grupami, 7 vlysy, tedy vzory, které se opakují jen v jednom směru, jako bordura, a rozetami, které se otáčejí kolem bodu; nabídka Grupa pod ním nabízí grupy zvoleného druhu. Pro začátek: p4mm dá čtvercový kaleidoskop, p6m šestiúhelníkový kaleidoskop a p4 nebo p6 rozetu, která se točí bez zrcadel.
  2. Kreslete do šedé oblasti. To je „fundamentální oblast“, nejmenší část vzoru: vše, co do ní nakreslíte, se zkopíruje všude. Nástroj Kreslit kreslí od ruky zvolenou barvou.
  3. Umístěte motivy. Nástroj Motiv umístí tvar (kruh, trojúhelník, čtverec, kosočtverec, pětiúhelník, šestiúhelník, hvězdu, šipku), písmeno, symbol, emoji nebo váš vlastní obrázek. Panel Vzhled nastavuje jeho velikost a natočení. Poblíž středu otáčení nebo zrcadla se k němu motiv přichytí a jeho kopie se spojí do rozety.
  4. Zvolte barvy. Každá čára a každý motiv má svou barvu a nastavit lze i barvu pozadí. Dvě barvy vybírá jednu ze 46 dvoubarevných grup: kopie mění barvu při operacích nakreslených červeně.
  5. Prohlédněte si samotný výsledek. Jen vzor skryje buňku, mřížku i symboly: zůstane jen vzor.
  6. Vytiskněte nebo exportujte. Jako obrázek na obrazovku, jako PDF na papír, nebo pro látku a tapetu s bezešvým napojením (viz Tisk a látka).

Změna pravidla vaši kresbu nezmění: jen se opakuje jinak. Tatáž čára od ruky se podle zvolené grupy stane rozetou, kaleidoskopem nebo rozptýleným vzorem.

Nástroje jsou čtyři. Vybrat posune motiv nebo čáru se všemi kopiemi, Motiv umístí motiv, Kreslit kreslí od ruky a Guma smaže, čeho se dotkne. Nesouměrný motiv, například písmeno F, ukáže, co dělá každá operace: rotace ho otáčejí, zrcadla převracejí. Ve speciální poloze se kopie překrývají a motiv s nižší symetrií, než má jeho poloha, to odhalí. Postranní panel vypisuje operace grupy a nabízí její podgrupy a nadgrupy se stejnou buňkou. V části Zobrazení ukazuje Rozsah Celá rovina (výchozí) nebo Výřez o sloupcích × řadách buněk, od 1 × 1 do 12 × 12, zarámovaný a oříznutý na okrajích buněk: hodí se k ukázání samotné buňky nebo bloku 2 × 2 na tabuli.

Jak najít pravidlo dlažby. Položte pod vzor fotografii podlahy, látky nebo potisku. Nastavte její polohu, velikost, natočení a krytí a sesaďte buňku s opakováním na fotografii. Pak zkoušejte grupy, dokud symboly nepadnou na středy otáčení a zrcadla předlohy. Cvičení tutora na rozpoznávání grup trénují oko.

Písmeno F opakované rovinnou grupou
Písmeno F ukazuje, co dělá každá operace.
Marocký zellige znovu vytvořený v Laue
Zellige: pravidlo nalezeno, vzor překreslen.
Dláždění p4gm s prvky symetrie
p4gm: motiv v obecné poloze se v buňce opakuje osmkrát, motiv na průsečíku zrcadel dvakrát.

Vlysy: 7 grup pásu

Co říká teorie

Vlys, bordura, výšivka nebo řada dlaždic se opakuje jen v jednom směru. Možných symetrií pásu je méně: pouze sedm grup. Conway jim dal jména, která si lze zapamatovat při chůzi, podle stop, které bychom zanechali: skok, krok, přísunný krok, skok s otočkou… Vlys p11g je například stopa kroků ve sněhu, skluz podél pásu.

V Laue

Přepínač Dláždění | Vlys | Rozeta přepne na vlysy; nabídka Grupa pak nabízí všech sedm s jejich symbolem, orbifoldem a Conwayovým jménem. Pás se kreslí ve výšce rovné parametru b buňky. Platí v něm všechny nástroje dláždění.

Mandaly a rozety

Co říká teorie

Rozetové okno, vitráž, květ nebo mandala se neopakují po celé rovině: jejich motiv se otáčí kolem bodu. Leonardo da Vinci si všiml, že konečný obrazec má jen dva druhy symetrie:

Na rozdíl od dláždění je dovolena jakákoli četnost: 5, 8, 12 nebo 13. Je to krystalografické omezení z opačné strany. Samostatný obrazec může mít pětičetnou symetrii, periodické dláždění nikdy. Penroseovy kvazikrystaly zase mají ve středu rozety četnosti 5 nebo 10.

V Laue

Dílnu otevírá přepínač Dláždění | Vlys | Rozeta (při použití Design na něm stojí „Mandala“). Počítadlo Četnost volí n od 1 do 24 a přepínač Zrcadla mění Cₙ na Dₙ. Kreslete nebo umístěte motiv do šedé výseče, fundamentální oblasti: každý tah se zkopíruje kolem středu. Motiv položený na zrcadlo nebo do středu se k němu přichytí a má méně kopií, jak ukazuje seznam motivů (symetrie polohy a počet kopií). Zvětšení nebo sevření prstů zvětší obrazec, aby šlo kreslit podrobnosti. Zrcadla vedou ruku; Prvky symetrie je skryjí. Dvě barvy střídá výseče a obrázek se exportuje do PNG nebo do vektorového PDF. Tloušťka a styl čar (plná, čárkovaná, tečkovaná, prášek z písku s poloměrem dopadu) se nastavují pod seznamem čar, v dílnách Dláždění a Rozeta.

Difrakce

Co říká teorie

Vzdálenosti mezi atomy, řádově ångström (10−10 m), jsou tisíckrát menší, než aby je rozlišilo viditelné světlo. Krystal proto osvětlujeme vlněním srovnatelné vlnové délky: rentgenovým zářením, neutrony nebo elektrony. Každý atom část vlny rozptýlí. Protože je krystal periodický, sčítají se tyto vlny jen v určitých směrech, kde tvoří ostré skvrny, reflexe. Jinde se navzájem vyruší.

Měření dává intenzitu každé reflexe, ale ne fázi její vlny. Obě však potřebujeme, abychom se Fourierovou syntézou dostali k obrazu atomů. To je fázový problém, jádro řešení struktur. Pattersonova funkce, která se bez fází obejde, ukazuje vektory mezi atomy, nikoli atomy samotné.

Vzorce

Reciproká mřížka a mezirovinná vzdálenost:

ai⋅aj∗=δij,Ghkl=h a∗+k b∗+l c∗\mathbf{a}_i \cdot \mathbf{a}^*_j = \delta_{ij},\qquad \mathbf{G}_{hkl} = h\,\mathbf{a}^* + k\,\mathbf{b}^* + l\,\mathbf{c}^* dhkl=1∣Ghkl∣d_{hkl} = \frac{1}{|\mathbf{G}_{hkl}|}

Braggův zákon a jeho ekvivalent, Laueho podmínka (Ewaldova koule, ∣k∣=1/λ|\mathbf{k}| = 1/\lambda):

2 dhklsin⁡θ=n λ⟺k′−k=Ghkl2\,d_{hkl}\sin\theta = n\,\lambda \quad\Longleftrightarrow\quad \mathbf{k}' - \mathbf{k} = \mathbf{G}_{hkl}

Strukturní faktor a intenzita:

Fhkl=∑jfj e−Bjsin⁡2θ/λ2 e2πi(hxj+kyj+lzj)F_{hkl} = \sum_j f_j\, e^{-B_j \sin^2\theta/\lambda^2}\, e^{2\pi i (h x_j + k y_j + l z_j)} Ihkl∝∣Fhkl∣2I_{hkl} \propto |F_{hkl}|^2

Elektronová hustota a Pattersonova funkce, která se obejde bez fází φ\varphi:

ρ(x)=1V∑hkl∣Fhkl∣ eiφhkl e−2πi h⋅x\rho(\mathbf{x}) = \frac{1}{V}\sum_{hkl} |F_{hkl}|\, e^{i\varphi_{hkl}}\, e^{-2\pi i\, \mathbf{h}\cdot\mathbf{x}} P(u)=1V∑hkl∣Fhkl∣2cos⁡2π h⋅uP(\mathbf{u}) = \frac{1}{V}\sum_{hkl} |F_{hkl}|^2 \cos 2\pi\, \mathbf{h}\cdot\mathbf{u}

V Laue

Každá rovinná dílna má svůj difrakční panel. Pro dláždění: reflexe (h k), jejich intenzita |F|², systematická vyhasínání označená kroužkem a Laueho třída. Pro kvazikrystal: Braggovy píky, nebo celá mapa intenzity v logaritmické stupnici.

Tlačítko zvětšení otevře obraz ve velkém. Lze v něm přibližovat až na ×64 (sevřením prstů, tlačítky, dvojklikem na místo, které chcete zvětšit) a tažením se posouvat. Při každém přiblížení se viditelná oblast přepočítá: objeví se slabší píky, mapa zjemní a nad ×3 nese každá reflexe své indexy. Jas a Kontrast zvýrazní slabé píky. Obraz se exportuje do PNG nebo vektorového PDF a reflexe do CSV.

Fourierova syntéza jde opačnou cestou: z difrakce znovu sestaví motiv. Se skutečnými fázemi se motiv vrátí; s nulovými nebo náhodnými fázemi ne. To je fázový problém, patrný na první pohled. Pattersonova mapa ukazuje vektory mezi motivy.

Kvazikrystaly

Co říká teorie

V roce 1982 pozoroval Dan Shechtman slitinu hliníku a manganu, která difraktovala v ostrých píkách jako krystal, ale s desetičetnou symetrií, zakázanou krystalografickým omezením. Nebyl to omyl: hmota může být uspořádaná, aniž by byla periodická. Mluvíme o kvazikrystalech (Nobelova cena za chemii 2011). Penroseova dláždění, objevená matematiky v 70. letech, jsou jejich dvourozměrným modelem: dva kosočtverce, které pokrývají rovinu, aniž by se kdy opakovaly.

Tajemstvím je skrytý rozměr. Kvazikrystal je řez krystalem vyšší dimenze, promítnutý do našeho prostoru pod iracionálním úhlem. Penroseovo dláždění tak pochází z pětirozměrné mřížky. Ponecháme body této mřížky, které padnou blízko roviny, do „okna“ v kolmém prostoru, a promítneme je. Protože výchozí mřížka je periodická, difrakce si zachová ostré píky; protože projekce je iracionální, výsledek se nikdy neopakuje.

Tutéž konstrukci lze získat pomocí de Bruijnových mřížek, s jednou soustavou rovnoběžných přímek pro každý směr a jednou dlaždicí pro každý průsečík, nebo v případě Penroseova dláždění inflací: každá dlaždice se rozdělí na menší dlaždice v poměru zlatého řezu. Posunutí řezu se nazývá fazon: tu a tam se několik dlaždic překlopí a dláždění zůstává platné. Tytéž myšlenky platí pro podivuhodnější množiny, jako jsou viditelné body mřížky, tedy ty, které od počátku nic nezakrývá. Nejsou nikdy periodické, mají díry všech velikostí, a přesto je jejich difrakce tvořena výhradně ostrými píky.

Tato dláždění mají i uměleckou historii. Girih, ornamenty z proplétaných čar v perské a islámské architektuře, jsou rýsovány na skrytých dlaždicích. Ty ve svatyni Darb-i Imam v Isfahánu (1453) téměř přesně sledují Penroseovo dláždění, pět století před Penrosem (Lu a Steinhardt, Science, 2007).

V Laue

Dílna nabízí tři dláždění: Penroseovo (desetičetné), Ammannovo–Beenkerovo (osmičetné) a dvanáctiúhelníkové (dvanáctičetné), sestavená z mřížek nebo, v případě Penroseova, inflací (Sestaveno metodou). Posuvníky Fazon posouvají řez. Kolmý prostor ukazuje, kam padne každý vrchol: najeďte ukazatelem na vrchol a najdete ho tam. Difrakční panel ukazuje píky nebo mapu intenzity.

Oddíl Dlaždice dá každému druhu dlaždice vlastní barvu a nastaví hrany (nula je skryje). Nabídka Dekorace přidá čáry, které pokračují z dlaždice na dlaždici: Penroseovy oblouky, které kreslí jeho pravidla skládání, oblouky mezi středy hran, pásy sledující de Bruijnovy přímky a proplétání girih pod úhlem 36°, 54° nebo 72° k hranám. Navrhnout dlaždice… otevře dlaždici ve velkém, abyste na ni mohli kreslit vlastní čáry a umisťovat motivy. Vše, co na ní uděláte, se opakuje na každé dlaždici stejného druhu, otočené spolu s ní, a čára, která končí v jednom z vyznačených bodů hran, pokračuje do sousední dlaždice.

Nabídka Motiv nabízí také viditelné body čtvercové nebo trojúhelníkové mřížky. Najeďte ukazatelem na bod a uvidíte jeho zornou přímku a bod, který ho zakrývá. Nastavení k dává k-volné body, mezi nimiž jsou viditelné body případem k = 1.

Lauegram

Co říká teorie

V roce 1912 přišel Max von Laue s nápadem poslat rentgenové záření skrz krystal. Walter Friedrich a Paul Knipping provedli pokus, nejprve na síranu měďnatém, potom na sfaleritu. Na fotografické desce se objevily pravidelně rozmístěné skvrny. Pokus dokázal dvě věci najednou: rentgenové záření je vlnění a krystal je mřížka atomů. Laue obdržel Nobelovu cenu za fyziku v roce 1914.

Svazek je bílý: obsahuje všechny vlnové délky z určitého pásma a krystal zůstává nehybný. Každá rodina mřížkových rovin svírá se svazkem úhel θ. Vybere si z tohoto spektra vlnovou délku, která splňuje Braggův zákon, a vyšle ji ve směru odchýleném o 2θ, kde zanechá skvrnu. Roviny jedné zóny, rovnoběžné s touž osou, dávají skvrny seřazené na elipse při průchodu a na hyperbole při zpětném odrazu.

Rozložení skvrn ukazuje symetrii krystalu při pohledu podél svazku. Čtyřčetná osa rovnoběžná se svazkem dává lauegram, který se opakuje po čtvrtotáčkách. Difrakce vždy přidá střed symetrie (to je Friedelův zákon): lauegram tedy ukazuje Laueho třídu, nikoli krystalovou třídu. To je hlavní využití metody: orientovat krystal před jeho řezáním.

Jedna skvrna spojuje několik harmonických. Roviny (100), (200) a (300) vysílají λ, λ/2 a λ/3 do stejného směru. Když je první reflexe vyhaslá, skvrna přesto existuje díky dalším.

Od skvrny k rovinám

Lauegram lze číst i obráceně: od skvrny se dojde k rodině rovin, která ji vytvořila. Změří se poloha skvrny na filmu, (x, y), a vzdálenost D krystalu od filmu. Difraktovaný paprsek vede od krystalu ke skvrně; se svazkem svírá úhel 2θ, přičemž tg 2θ = r/D, kde r je vzdálenost skvrny od středu. Odraz se řídí pravidlem zrcadla: normála rovin je osou úhlu mezi dopadajícím svazkem a difraktovaným paprskem. Míří tedy ve směru û − n̂, rozdílu jednotkových vektorů paprsku a svazku. Její složky do os a, b a c buňky jsou úměrné indexům (h k l).

Vezměme kamennou sůl podél [001], film ve vzdálenosti 40 mm a skvrnu v (0, 30) mm, přičemž nahoře na filmu je b. Pak û = (0; 30; 40)/50 = (0; 0,6; 0,8), n̂ = (0; 0; 1) a û − n̂ = (0; 0,6; −0,2), což je úměrné (0, 3, −1): jde o roviny (0 3 1̄). Mřížka F však (0 3 1̄) vyhasíná: skvrna pochází z její harmonické (0 6 2̄). Vlnovou délku jednotlivých skvrn neznáme: lauegram dává směr rovin, tedy orientaci krystalu, a ne jejich mezirovinné vzdálenosti. V laboratoři se skvrny vynášejí do stereografické projekce, pomocí Leonhardtovy sítě při průchodu nebo Greningerovy sítě při zpětném odrazu, a rozpoznávají se úhly mezi rovinami.

Vzorce

Braggův zákon vybírá vlnovou délku pro každou rodinu rovin s mezirovinnou vzdáleností dd, která svírá se svazkem úhel θ\theta:

λ=2 dsin⁡θ\lambda = 2\,d\sin\theta

Na rovinném filmu ve vzdálenosti DD od krystalu leží skvrna při průchodu ve vzdálenosti rr od středu:

r=Dtan⁡2θr = D\tan 2\theta

Od skvrny (x, y), při filmu ve vzdálenosti DD, k normále N\mathbf N rovin a pak k jejich indexům:

u^=(x, y, D)x2+y2+D2,N∝u^−n^,(h k l)∝(a⋅N, b⋅N, c⋅N)\hat{\mathbf u} = \frac{(x,\ y,\ D)}{\sqrt{x^2 + y^2 + D^2}},\qquad \mathbf N \propto \hat{\mathbf u} - \hat{\mathbf n},\qquad (h\ k\ l) \propto (\mathbf a\cdot\mathbf N,\ \mathbf b\cdot\mathbf N,\ \mathbf c\cdot\mathbf N)

V Laue

V dílně Krystal otevře Lauegram (na kartě Difrakce) panel nad stereogramem. Bílý svazek od 0,25 do 2,5 Å prochází krystalem ve směru pohledu. Film je rovinný, o straně 100 mm, ve vzdálenosti 40 mm od krystalu. Volba Film ho umístí za krystal (Průchod, s lapačem svazku uprostřed) nebo před něj (Zpětný odraz, s otvorem, kterým svazek prochází). Když krystal otáčíte, skvrny se posouvají. Tlačítka Pohled podél natočí zvolenou osu do svazku. Velikost a zčernání skvrny odpovídají její intenzitě, která sčítá všechny harmonické z pásma. Tlačítko zvětšení panelu otevře lauegram ve velkém: volí se v něm záření (rentgenové s napětím rentgenky, nebo neutrony), pásmo vlnových délek a vzdálenost filmu; lze zvětšovat a najetí na skvrnu ukáže její indexy, harmonické, 2θ a d. Skvrny se exportují do CSV. Chcete-li ověřit výpočet provedený ručně, najeďte ve zvětšeném lauegramu na skvrnu: ukáže její indexy. Cvičení „Lauegram soli“ a „Lauegram křemene“ vás touto cestou provedou krok za krokem.

Tři lauegramy: kamenná sůl podél [001] při průchodu, křemen podél c, kamenná sůl při zpětném odrazu
Kamenná sůl podél [001] (symetrie 4mm), křemen podél c (3m), potom kamenná sůl při zpětném odrazu.

Práškový difraktogram

Co říká teorie

Většina vzorků není monokrystal, ale prášek: tisíce malých krystalků náhodně orientovaných. Každá soustava rovin v něm vždy najde několik vhodně orientovaných krystalitů, takže se každá reflexe stane kuželem kolem svazku s polovičním vrcholovým úhlem 2θ. Na filmu ovinutém kolem vzorku, v Debyeově–Scherrerově komoře, zanechá každý kužel dvojici oblouků. Moderní difraktometr měří intenzitu v závislosti na 2θ: to je práškový difraktogram, otisk prstu krystalické fáze.

Práškovou linii tvoří všechny reflexe se stejnou vzdáleností d. Její intenzita závisí na několika věcech:

Linie může chybět ze dvou velmi odlišných důvodů. Může být vyhaslá kvůli symetrii, bez ohledu na atomy: centrací, šroubovou osou, skluzovou rovinou. Může být také vyrušená samotnými atomy, jako linie 222 diamantu.

Vzorce

Intenzita práškové linie s četností mm a Lorentzovým-polarizačním faktorem:

I∝m ∣F∣2 1+cos⁡22θsin⁡2θ cos⁡θI \propto m\,|F|^2\,\frac{1 + \cos^2 2\theta}{\sin^2\theta\,\cos\theta}

V Laue

V dílně Krystal umístí Práškový difraktogram (na kartě Difrakce) pod pohled difraktogram krystalu, přepočítaný při každém posunu atomu. Počítá se s atomovými rozptylovými faktory podle Waasmaiera a Kirfela pro rentgenové záření a s koherentními rozptylovými délkami pro neutrony. Ve zvětšeném pohledu ukáže svá nastavení (záření, vlnová délka, linie Kα₂, B, šířka píků, maximální 2θ), tabulku linií a film Debyeovy–Scherrerovy komory. Tabulka řekne, proč linie chybí: vyhaslá kvůli centraci, šroubové ose nebo skluzové rovině, nebo vyrušená atomy. S volbou Identické body rozptyluje každý atom stejně: zbude jen mřížka a polohy a liché linie kamenné soli zmizí, protože Na a Cl jsou nerozlišitelné. Linie se exportují do CSV, křivka do .xy.

Práškový difraktogram kamenné soli, její film z Debyeovy–Scherrerovy komory a tabulka linií
Kamenná sůl: indexované linie, linie vyhaslé kvůli mřížce F a film z Debyeovy–Scherrerovy komory.

Skutečné práškové měření: upřesňování

Co říká teorie

Skutečné měření se nikdy zcela nepodobá výpočtu. Píky mají šířku a tvar, které závisejí na přístroji a na vzorku; přidává se pozadí a nula přístroje je mírně posunutá. S měděnou anodou je navíc každá linie zdvojena linií Kα₂. Rietveldova metoda porovnává měření bod po bodu s vypočteným difraktogramem a upravuje parametry metodou nejmenších čtverců, dokud není odchylka co nejmenší. Získáme tak přesnou buňku, často s přesností 10−4 Å, a doklad, že model vzorek dobře popisuje.

Profil linie se modeluje funkcí pseudo-Voigt, směsí Gaussovy a Lorentzovy funkce. Jeho šířka se mění s úhlem podle Cagliotiho vztahu a pozadí sleduje Čebyševův polynom. Kvalita se posuzuje dvěma faktory shody: Rwp, váženou odchylkou, a χ², které tuto odchylku porovnává s očekávaným šumem četností. χ² blízké 1 znamená, že model vysvětluje měření tak dobře, jak to šum dovoluje.

Vzorce

Šířka linií (Caglioti) a minimalizovaný součet s vahami wi=1/σi2w_i = 1/\sigma_i^2:

H2=Utan⁡2θ+Vtan⁡θ+WH^2 = U\tan^2\theta + V\tan\theta + W S=∑iwi (yi−yc,i)2S = \sum_i w_i\,(y_i - y_{c,i})^2

Faktory shody (NN bodů, PP parametrů):

Rwp=S∑iwiyi2,χ2=SN−PR_{wp} = \sqrt{\frac{S}{\sum_i w_i y_i^2}},\qquad \chi^2 = \frac{S}{N - P}

V Laue

V prohlížeči práškového difraktogramu importuje oddíl Měření soubor: dva nebo tři sloupce (2θ, intenzita, směrodatná odchylka) ve formátu .xy, .xye, .dat nebo CSV, práškový CIF nebo soubor GSAS. Měření se překryje s výpočtem (body, vypočtená křivka červeně, rozdíl pod nimi). Zvolí se parametry k upřesnění (škála, nula, posun vzorku, pozadí, šířky, poměr směsi, asymetrie, buňka) a rozsah 2θ, a Zpřesnit spustí upřesňování ve dvou průchodech na pozadí. Laue zobrazí Rwp, χ² a upřesněnou buňku; Použít buňku ji zapíše do dokumentu. Laue byl takto ověřen na skutečném měření standardu NIST LaB₆: certifikovaná buňka je v něm nalezena s přesností 3 × 10−4 Å.

Neznámý prášek: indexování

Co říká teorie

Nevíme-li, co jsme změřili, je třeba nejprve najít buňku: to je indexování, které každé linii přiřadí indexy (h k l). U kubické buňky je to téměř hra. Hodnoty 1/d² linií jsou v poměrech celých čísel h² + k² + l² a posloupnost přítomných čísel prozradí dokonce i typ mřížky. U nižší symetrie je třeba hledat dva nebo tři parametry naráz a počet možných řešení rychle roste. Kvalitu řešení měříme de Wolffovým kritériem shody M₂₀: je velké, když linie padnou přesně a jen málo vypočtených linií zůstane nepozorováno. Jakmile je buňka nalezena, chybějící linie ukazují slučitelné prostorové grupy.

Vzorce

Pro kubickou buňku a de Wolffovo kritérium shody (Q=1/d2Q = 1/d^2, N20N_{20} vypočtených linií až po 20. pozorovanou linii, ε‾\overline{\varepsilon} průměrná odchylka):

1d2=h2+k2+l2a2,M20=Q202 ε‾ N20\frac{1}{d^2} = \frac{h^2+k^2+l^2}{a^2},\qquad M_{20} = \frac{Q_{20}}{2\,\overline{\varepsilon}\,N_{20}}

V Laue

Oddíl Indexování v prohlížeči najde píky měření (označené oranžovými trojúhelníky). Pak hledá kubické, tetragonální, hexagonální a ortorombické buňky, které je vysvětlují, seřazené podle M₂₀. Monoklinické a triklinické buňky se nehledají. Pro zvolenou buňku Laue navrhne slučitelné rodiny prostorových grup, nejprve ty nejvíce omezující. Použít tuto buňku a grupu je zapíše do dokumentu a upřesňování může začít.

Pásové struktury

Co říká teorie

V izolovaném atomu má elektron k dispozici jen několik energetických hladin. V krystalu se k sobě přiblíží obrovské množství stejných atomů: každá hladina se rozšíří v pás, který má tolik stavů, kolik je buněk. Elektron v krystalu je vlna, která prochází celou mřížkou. Jeho stav určuje vlnový vektor k a jeho energie závisí na k. Protože se mřížka opakuje, stačí nechat k probíhat jedinou buňkou reciproké mřížky: Brillouinovou zónou.

Pásy se kreslí podél cesty, která spojuje body zóny s vysokou symetrií. Tyto body mají ustálená jména: Γ ve středu, X uprostřed čtvercové stěny, L ve středu šestiúhelníkové stěny. Svá jména mají i přímky, které je spojují: Δ z Γ do X, Λ z Γ do L, Σ z Γ do K.

Každý pás pojme dva elektrony na buňku, jeden s každým spinem. Pásy se zaplňují valenčními elektrony zdola nahoru:

Zakázaný pás rozhoduje o tom, jaké světlo se pohlcuje. Foton, jehož energie převyšuje Eg, může převést elektron z valenčního pásu do vodivostního; foton s menší energií krystalem projde. Zakázaný pás je přímý, když vrchol valenčního pásu a dno vodivostního pásu leží při stejném k, jako v arsenidu gallitém v Γ. Krystal pak světlo dobře pohlcuje i vyzařuje: vyrábějí se z něj LED a lasery. Jinak je zakázaný pás nepřímý, jako v křemíku, z Γ k přímce Δ: je navíc potřeba kmit mřížky, fonon, a krystal světlo téměř nevyzařuje.

Vzorce

Energie volného elektronu a vlnová délka, nad kterou krystal se zakázaným pásem EgE_g přestává pohlcovat:

E=ℏ2∣k∣22m,λpraˊh=hcEg=1239,84 eV⋅nmEgE = \frac{\hbar^2 |\mathbf{k}|^2}{2m},\qquad \lambda_{\text{práh}} = \frac{hc}{E_g} = \frac{1239{,}84\ \text{eV}\cdot\text{nm}}{E_g}

V Laue

V dílně Krystal umístí Pásová struktura (na kartě Vlastnosti) vedle pohledu malý pásový diagram s hodnotou zakázaného pásu nebo s označením Kov. Ve zvětšení ukazuje Brillouinovu zónu prostorově s pojmenovanými body, pásy podél obvyklé cesty a hustotu stavů. Pro polovodič nebo izolant dává karta Absorpce dielektrickou funkci, index lomu, absorpční koeficient, odrazivost a Taucův graf. Nabízejí se tři metody:

Vypočtené zakázané pásy se od naměřených často trochu liší. Tlačítko Naměřený zakázaný pás zvedne vodivostní pásy až na naměřenou hodnotu: to jsou „nůžky“. Pásy, hustota stavů a spektrum se exportují do CSV, grafy jako obrázky. Příklady Křemík a Arsenid gallitý se otevírají rovnou na svých pásech.

Nůžky jednoduše: žádný pásový model nedává správnou šířku zakázaného pásu (výzkumné výpočty metodou DFT ji dávají o 30 až 50 % menší, těsná vazba někdy větší), ale tvar pásů je dobrý. Nůžky rozstřihnou diagram uprostřed zakázaného pásu a posunou všechny prázdné pásy nahoru nebo dolů, jako celek, až na naměřenou hodnotu; nic jiného se nemění. Určují tím energii, od které krystal začíná pohlcovat, tedy jeho barvu a průhlednost, a jeho index lomu, který klesá, když se pás rozšiřuje. Posuvník Korekce zakázaného pásu (nůžky) sahá od −3 do +3 eV; Naměřený zakázaný pás ho nastaví, je-li hodnota známa (polovodiče pseudopotenciálu a asi dvacet běžných krystalů v těsné vazbě: diamant, kamenná sůl, korund, křemen, kalcit, rutil…). Spektrum se přizpůsobí okamžitě.

Slitina dvou polovodičů z tabulky — Si₁₋ₓGeₓ, In₁₋ₓGaₓAs, GaAs₁₋ₓPₓ… — se počítá jako virtuální krystal: její formfaktory jsou průměrem formfaktorů obou sloučenin, váženým podíly na sdílené pozici. Na kartě Stavba posouvá sekce Slitina x od jedné sloučeniny ke druhé a buňka se přitom řídí Vegardovým zákonem. Je vidět, jak se zakázaný pás GaAs₁₋ₓPₓ mění z přímého na nepřímý (kolem x = 0,36; naměřeno 0,45) a jak v Si₁₋ₓGeₓ vodivostní údolí germania předstihne údolí křemíku (kolem x = 0,93; naměřeno 0,85). Virtuální krystal vynechává neuspořádanost: chybí mu většina prohnutí zakázaného pásu (In₀.₅₃Ga₀.₄₇As: vypočteno 0,91 eV, naměřeno 0,75 eV) a dává jen jednu rodinu fononů tam, kde skutečná slitina má dvě.

Krystal, který není kubický, nemá ve všech směrech stejný index lomu: kalcit zdvojuje obrazy, protože světlo polarizované kolmo k jeho ose c vidí řádný index nₒ = 1,658 a světlo polarizované podél osy mimořádný index nₑ = 1,486. Nabídka Polarizace na kartě Absorpce ukazuje spektrum pro E ⊥ c (řádný), E ∥ c (mimořádný) nebo Průměr přes polarizace (tři osy u dvojosého krystalu). Tabulka Index lomu při 589 nm staví řádek Naměřeno vedle dvou modelů: Bodové dipóly, kde se každý iont deformuje v poli všech ostatních, a Pásy, s korekcí zakázaného pásu, kde se elektrony pohybují celým krystalem. Laue označí jako Doporučeno ten, který byl pro daný druh krystalu nejblíže měření: bodové dipóly pro iontový krystal se širokým zakázaným pásem (do 4 % u kalcitu, křemene, korundu, kamenné soli…), pásy pod 5 eV (polovodiče, rutil); pásy zato dávají správné znaménko dvojlomu nₑ − nₒ u všech pěti testovaných jednoosých krystalů.

Disperzi — index, který se mění s barvou — ukazuje křivka Index lomu n, extinkce κ: u krystalů, jejichž disperze byla změřena (kalcit, křemen, korund, rutil, fluorit, kamenná sůl, CsCl, sfalerit, diamant, SrTiO₃, křemík, GaAs), se přes ni čárkovaně kreslí křivka Naměřeno, pro zvolenou polarizaci. Tabulka indexů dostává sloupec V_d, Abbeovo číslo: čím je menší, tím víc krystal rozkládá bílé světlo do duhy (diamant 55, rutil 10, odtud jeho „oheň“). Poslední řádek dává jednočlenný Sellmeierův vzorec doporučeného modelu, připravený ke vložení do programu pro optický návrh; export Optické spektrum (CSV)… obsahuje i naměřený index. Model trefuje Abbeovo číslo s přesností 20 % u 11 paprsků ze 14: pro návrh optiky raději použijte naměřenou křivku.

Pásy křemíku podél obvyklé cesty, jeho nepřímý zakázaný pás a hustota stavů
Křemík: nepřímý zakázaný pás, od vrcholu valenčního pásu v Γ ke dnu vodivostního pásu na přímce Δ.

V kovu protíná Fermiho hladina pásy: obsazené stavy vyplňují část Brillouinovy zóny a Fermiho plocha je odděluje od prázdných stavů. Právě ona rozhoduje o vodivosti, o měrném teple elektronů a o odezvě na magnetické pole. V prohlížeči ji pro kov v těsné vazbě nebo pro volné elektrony (prázdná mřížka) nakreslí Fermiho plocha v zóně, jednou barvou pro každý pás, a pod ní její řez rovinou, která prochází bodem Γ napříč pohledem: otočení zóny otočí i řez. Volné elektrony mědi dávají kouli, celou uvnitř zóny; v těsné vazbě se nafoukne do krčků, které se dotýkají osmi šestiúhelníkových stěn v bodech L, jak ukázala Pippardova měření (1957). U hliníku s jeho třemi elektrony přetéká volná koule do druhé a třetí zóny: to je Harrisonova konstrukce.

Kmity krystalu: fonony

Co říká teorie

Atomy krystalu nejsou nehybné: kmitají kolem svých poloh a drží je vazby jako pružiny. Kmit se šíří celým krystalem jako vlna s vlnovým vektorem q; jeho kvantum se nazývá fonon. Stejně jako u elektronů stačí nechat q probíhat Brillouinovou zónou a frekvence se kreslí podél stejné cesty jako pásy.

Krystal, jehož primitivní buňka obsahuje N atomů, má 3N větví:

V iontovém krystalu navíc podélný optický kmit vytváří elektrické pole, které ho zpevňuje: jeho frekvence (LO) převyšuje frekvenci příčných kmitů (TO). Rozdíl závisí na nábojích iontů a na stínění elektrony.

Tuhé vazby a lehké atomy kmitají rychle: diamant dosahuje 40 THz, kamenná sůl nepřesáhne 8 THz. Fonony určují měrnou tepelnou kapacitu a vedení tepla a právě je potřebuje křemík, aby překonal svůj nepřímý zakázaný pás.

Vzorce

Řetízek atomů o hmotnosti mm spojených pružinami o tuhosti KK, s periodou aa:

ω(q)=2Km ∣sin⁡qa2∣,ν=ω2π,1 THz=33,36 cm−1=4,136 meV\omega(q) = 2\sqrt{\frac{K}{m}}\,\left|\sin\frac{qa}{2}\right|,\qquad \nu = \frac{\omega}{2\pi},\qquad 1\ \text{THz} = 33{,}36\ \text{cm}^{-1} = 4{,}136\ \text{meV}

V Laue

V prohlížeči pásové struktury kreslí karta Fonony větve podél stejné cesty spolu s hustotou stavů kmitů, v THz, cm⁻¹ nebo meV. Pro tetraedrické polovodiče, které studoval Martin (Si, Ge, GaAs, InP…), jsou pružiny převzaty z Keatingova modelu, nafitovaného na elastické konstanty. V iontovém krystalu (kamenná sůl, fluorit, perovskity…) se ionty svými náboji přitahují a odpuzují: Laue přidává tyto coulombovské síly a poblíž Γ stoupá podélná optická větev nad příčné, jak ukazují infračervená měření. Pro ostatní krystaly klade Laue mezi sousedy univerzální pružiny podle povahy vazby (kovalentní nebo kovové) a drží pohromadě vrstvy grafitu. Je to první pohled na větve, jejichž tuhost lze upravit pro srovnání s měřením. Větev vykreslená pod nulou ukazuje na strukturu, která by se raději deformovala: titaničitan strontnatý, za pokojové teploty kubický, se takto deformuje pod 105 K.

Světlo a krystal: infračervená spektroskopie, Raman, dvojlom

Co říká teorie

Viditelné světlo má vlnovou délku tisíckrát i vícekrát větší než buňka: vidí kmity jen ve středu Brillouinovy zóny, v Γ. Lze je pozorovat dvěma způsoby:

O tom, které módy jsou aktivní, rozhoduje symetrie. V krystalu se středem symetrie není žádný mód aktivní zároveň v infračervené oblasti i v Ramanově spektru: to je pravidlo vzájemného vyloučení. Optický mód křemíku je vidět jen v Ramanově spektru (520 cm⁻¹), mód kamenné soli jen v infračervené oblasti. Mezi příčnou frekvencí TO a podélnou LO odráží iontový krystal téměř všechno světlo: to je pás reststrahlen, „zbytkových paprsků“, jímž se kdysi oddělovala daleká infračervená oblast.

Symetrie rozhoduje také o šíření viditelného světla. Kubický krystal má ve všech směrech stejný index lomu. Tetragonální, trigonální nebo hexagonální krystal je jednoosý: světlo šířící se podél c se nerozdělí, každý jiný paprsek se rozdělí na dva, řádný a mimořádný. Ostatní krystaly jsou dvojosé. Kalcit se svými plochými a rovnoběžnými skupinami CO₃ je nejnápadnějším příkladem: čára viděná přes klenec se jeví dvojitá.

Vzorce

Dielektrická funkce iontového krystalu v infračervené oblasti a Lyddaneův–Sachsův–Tellerův vztah:

ε(ω)=ε∞ ωLO2−ω2ωTO2−ω2,ε(0)ε∞=ωLO2ωTO2,R=∣ε−1ε+1∣2\varepsilon(\omega) = \varepsilon_\infty\,\frac{\omega_{\text{LO}}^2 - \omega^2}{\omega_{\text{TO}}^2 - \omega^2},\qquad \frac{\varepsilon(0)}{\varepsilon_\infty} = \frac{\omega_{\text{LO}}^2}{\omega_{\text{TO}}^2},\qquad R = \left|\frac{\sqrt{\varepsilon} - 1}{\sqrt{\varepsilon} + 1}\right|^2

Barva drahého kamene pochází nejčastěji ze stopové příměsi: z barevného centra v jinak dokonalém krystalu. V rubínu nahrazuje iont Cr³⁺ zhruba jeden hliník ze sta; elektrické pole šesti okolních kyslíků štěpí jeho hladiny d a iont pohlcuje žlutozelenou a fialovou: zbývá červená. Tentýž chrom v berylu, kde je toto pole slabší, pohlcuje červenou: to je smaragd. Elektron zachycený ve vakanci chloru, F-centrum, barví kamennou sůl dožluta.

V Laue

V dílně Krystal, na kartě Vlastnosti, přidává oddíl Barevná centra iont přechodného kovu místo kationtu (Cr³⁺, Ti³⁺, V³⁺, V²⁺, Fe²⁺, Co²⁺, Cu²⁺), F-centrum na polohu aniontu nebo známý pás (modrý safír, akvamarín, růžový diamant, odrůdy křemene). Laue z nich odvodí absorpční pásy, propuštěné spektrum a barvu viděnou za denního světla; optická hustota odpovídá tloušťce kamene. Defekt je vidět ve 3D pohledu: iont na svém místě, v barvě svého prvku a obkroužený čárkovanou kružnicí, nebo prázdná vakance se svým elektronem. Takto jsou sestaveny příklady Rubín, Smaragd, Modrý safír a Kamenná sůl s F-centry.

Když byly pásy naměřeny v polarizovaném světle (rubín, modrý safír), ukazují dvě barevná políčka obě barvy krystalu: pro světlo polarizované kolmo k optické ose (E ⊥ c) a podél osy (E ∥ c). To je dichroismus, který ukazuje dichroskop: rubín purpurově červený a oranžově červený, safír fialově modrý a modrozelený. Tam, kde byl naměřen účinný průřez iontu (v korundu), uvádí Laue také koncentraci v atomech na milion (ppma), která tuto optickou hustotu vytváří.

U rubínu ukazuje oddíl také Zeemanův jev čar R, čar rubínového laseru: v magnetickém poli podél osy c se základní hladina a hladiny, z nichž čáry vycházejí, rozštěpí a každá čára se rozdělí na složky, které se s rostoucím polem rozbíhají do vějíře, při 10 teslech zhruba na 8 cm⁻¹. Plné čáry (σ) jsou vidět ve světle polarizovaném kolmo k c, čárkované (π) podél c; jejich tloušťka odpovídá intenzitě. Právě podle těchto vějířů byly rozpoznány hladiny chromu v rubínu.

V prohlížeči pásové struktury ukazuje karta Infračervená a Raman módy v Γ, jejich degeneraci a to, co je vidí (Infračervená, Raman nebo Tichý), infračervenou odrazivost (pro E ⊥ c a E ‖ c u jednoosého krystalu), optickou třídu a indexy lomu ve viditelné oblasti, vypočtené metodou W. L. Bragga (1924). Tutor se ptá, kolik optických os má krystal.

Teplota: kmitající atomy

Co říká teorie

Krystal není nikdy v klidu. Každý atom kmitá kolem své polohy a drží ho vazby jako pružiny. Tyto kmity se rozkládají na fonony, vlny z oddílu Fonony; při teplotě T je každý z nich vybuzen tím silněji, čím menší je jeho energie hν ve srovnání s k_BT. I při 0 K zůstává pohyb: nulové kmity, které vyžaduje kvantová mechanika.

Z těchto kmitů plyne několik měřitelných veličin. Měrná tepelná kapacita C_v: za vysoké teploty uchovává každý atom 3 k_B (Dulongův–Petitův zákon, 24,9 J/(mol·K) na mol atomů); za nízké teploty módy jeden po druhém zamrzají a C_v klesá jako T³ (Debye). Debyeova teplota θ_D shrnuje tuhost krystalu do jediného čísla: 343 K pro měď, 645 K pro křemík, přes 2000 K pro diamant. Střední kvadratická výchylka ⟨u²⟩ každého atomu zeslabuje difrakci pod velkými úhly: to je Debyeův–Wallerův faktor, exp(−B sin²θ/λ²), kde B = 8π²⟨u²⟩/3. Konečně podle Lindemannova kritéria pevná látka taje, když √⟨u²⟩ dosáhne 10 až 15 % vzdálenosti sousedů.

Vzorce Cv=kB∑q,sx2ex(ex−1)2,x=hνqskBT;⟨uαuβ⟩i=ℏ2miNq∑q,seiαeiβ∗ωqscoth⁡ℏωqs2kBT;Bi=8π2 Uiso,iC_v = k_B\sum_{\mathbf q,s}\frac{x^2e^x}{(e^x-1)^2},\quad x = \frac{h\nu_{\mathbf q s}}{k_BT};\qquad \langle u_\alpha u_\beta\rangle_i = \frac{\hbar}{2m_i N_q}\sum_{\mathbf q,s}\frac{e_{i\alpha}e^*_{i\beta}}{\omega_{\mathbf q s}}\coth\frac{\hbar\omega_{\mathbf q s}}{2k_BT};\qquad B_i = 8\pi^2\,U_{\mathrm{iso},i}

V Laue

V dílně Krystal, na kartě Simulace, dává oddíl Teplota krystalu teplotu. Tepelný pohyb ji nastaví na 293 K; posuvník a pole v kelvinech ji nastavují v rozsahu 0 až 1500 K. Ukládá se s dokumentem.

Laue z ní a z pružin fononů odvodí Debyeovu teplotu (tu, která při této teplotě dává stejnou tepelnou kapacitu, a její hodnotu za vysoké teploty), měrnou tepelnou kapacitu C_v, faktor B každého prvku a Lindemannův poměr, oranžově, když překročí 10 %. Dvě křivky sledují C_v a B od 0 do 1500 K a zvolená teplota je vyznačena čárou.

Tato teplota je všude stejná. Práškový difraktogram a lauegram pak berou pro každý prvek B vypočtené z kmitů místo jediného B: při zahřívání linie pod velkými úhly hasnou. Monte-Carlo spinů (oddíl Magnetismus) běží rovněž při této teplotě.

Kmitající atomy v 3D zobrazení uvede krystal do pohybu: každý atom se pohybuje tak, jak to při této teplotě určují fonony, jako součet vln s náhodně zvolenými fázemi. Pohyb je zpomalen zhruba bilionkrát; frekvence si zachovávají vzájemné poměry a optické módy jsou rychlejší než akustické vlny. Při zahřívání pohyb sílí; při 0 K zůstávají nulové kmity. Amplituda ukazuje pohyb takový, jaký je, nebo třikrát či desetkrát větší, aby byl vidět z dálky.

Elipsoidy výchylek kreslí každý atom jako ORTEP: elipsoid, v němž se zdržuje část času, výchozí 50 % jako v publikacích; Pravděpodobnost je všechny společně zvětší či zmenší a zachová jejich tvar. Jeho osy jsou osy tenzoru středních kvadratických výchylek atomu, zprůměrovaného přes symetrii jeho polohy: koule na kubické poloze, elipsoid tam, kde vazby nechávají atomu v jednom směru víc volnosti, jako kyslíkům v křemeni.

Tytéž pružiny dávají elastické konstanty krystalu, odvozené z rychlosti zvuku ve čtyřiceti směrech, a jeho modul objemové pružnosti B. Spolu s tepelnou kapacitou dávají tepelnou roztažnost z Grüneisenova vztahu, α = γ C_v / (3 B V). Grüneisenův parametr γ udává, jak moc kmity tuhnou, když se krystal smršťuje; harmonické pružiny ho neznají, a tak ho zadáváte v poli Grüneisen γ, podobně jako výměnné konstanty v magnetismu. Výchozí hodnota je 2, jako pro většinu kovů a iontových krystalů; křemík má asi 0,5. Laue zobrazí α a buňku při této teplotě, počítáno od 293 K, kde se buňka obvykle měří; práškový difraktogram a lauegram tuto buňku převezmou a jejich linie se při zahřívání posouvají.

Pružiny jsou pružinami fononů: první pohled, ne měření. Měď dává θ_D = 321 K a B = 0,48 Ų při 300 K (naměřeno: 343 K a 0,55 Ų), fluorit B = 0,44 Ų pro vápník a 0,76 Ų pro fluor (0,47 a 0,68); křemík, jehož příčné módy Keatingův model dělá příliš tuhými, vychází o něco tužší. Jeho elastické konstanty naopak vycházejí přesně: Martin na ně pružiny nafitoval. Konstanty mědi a železa jsou příliš malé (B = 101 a 100 GPa proti naměřeným 137 a 170): centrální pružiny mezi nejbližšími sousedy lépe nedokážou a roztažnost, kterou dávají, je úměrně tomu příliš velká.

Magnetismus: spiny a tepelný pohyb

Co říká teorie

Některé ionty nesou spin: jejich elektrony d nejsou všechny spárované. Mn²⁺ jich má pět, všechny rovnoběžné (S = 5/2, Hundova pravidla), Ni²⁺ dva (S = 1). Každý spin je malý magnet. Mezi sousedy je výměnná interakce J nutí orientovat se souhlasně (J kladné, feromagnetismus), nebo opačně (J záporné, antiferomagnetismus). Tepelný pohyb je naopak rozvrací. Nad kritickou teplotou, T_C u feromagnetu nebo T_N (Néelovou) u antiferomagnetu, převládne on: krystal je paramagnetický. Pod ní vzniká uspořádání, které s ochlazováním roste.

Nejjednodušším modelem je Weissovo střední pole (1907): každý spin vidí ze svých sousedů jen jejich průměr, jako magnetické pole. Model dává teplotu uspořádání, magnetizaci, která pod ní roste, susceptibilitu χ, která nad ní sleduje Curieův–Weissův zákon, a skok měrné tepelné kapacity při přechodu. Zanedbává fluktuace, které uspořádání oddalují: kritickou teplotu proto vždy nadhodnocuje, často o třetinu až o polovinu.

Vzorce H=−∑i<jJij Si⋅Sj,⟨Si⟩=S BS ⁣(S hikBT),hi=∑jJij⟨Sj⟩,kBTC=S(S+1)3∑nznJn,χ=CT−θH = -\sum_{i<j} J_{ij}\,\mathbf S_i\cdot\mathbf S_j,\qquad \langle S_i\rangle = S\,B_S\!\left(\frac{S\,h_i}{k_B T}\right),\quad h_i = \sum_j J_{ij}\langle S_j\rangle,\qquad k_B T_C = \frac{S(S+1)}{3}\sum_n z_n J_n,\qquad \chi = \frac{C}{T-\theta}

V Laue

V dílně Krystal, na kartě Simulace, umisťuje oddíl Magnetismus na polohy moment: Spiny iontů (Hundova pravidla) navrhne S každého iontu přechodného kovu 3d podle jeho náboje a pro feromagnetické kovy (Fe, Co, Ni) efektivní spin odvozený z naměřeného momentu. Každá poloha je nahoře, nebo dole; Propagační vektor k (0, ½ nebo 1 na každé ose) určuje, jak se znaménko mění z jedné buňky do druhé. Šipky spinů se objeví ve 3D pohledu.

Laue řadí magnetické sousedy do slupek (J₁, J₂…, s jejich vzdáleností a počtem); pro každou zadáte J v meV. Výměnné konstanty se měří, obvykle nepružným rozptylem neutronů; zde se nepočítají. Laue zobrazí teplotu uspořádání ze středního pole, Curieovu–Weissovu teplotu θ a efektivní moment. Upozorní také, pokud by se dříve objevilo jiné uspořádání téže buňky. Teplotní křivky vykreslí uspořádání a magnetizaci, susceptibilitu (rovnoběžnou, kolmou a práškového vzorku) a její převrácenou hodnotu, která protíná osu v θ, a měrnou tepelnou kapacitu.

Příklady MnO, NiO a MnF₂ (antiferomagnety) a α-železo (feromagnet) jsou dodány s publikovanými výměnnými konstantami a naměřenou teplotou.

Střední pole fluktuace zanedbává; metoda Monte-Carlo je ukazuje. Tepelný pohyb (Monte-Carlo) rozechvěje spiny ve 3D pohledu při teplotě krystalu, nastavené v oddílu Teplota: hluboko pod T_N šipky kmitají kolem uspořádání; při přiblížení k přechodu se některé oblasti rozuspořádají; nad ním míří všemi směry. Níže se průběžně zobrazuje výsledná magnetizace vzorku, v μ_B na atom a jako podíl nasycení, spolu s uspořádáním; malý graf vynese bod při každé teplotě, u které se posuvník teploty zastaví, na křivky středního pole: když jím pomalu projíždíte přechodem, sami si vykreslíte pokles magnetizace železa, nebo uspořádání antiferomagnetu, jehož magnetizace zůstává nulová. Simulovaný vzorek sleduje pohled: na každé straně tolik magnetických buněk, kolik je zobrazených buněk; když je pohled vyplněný, tři buňky krystalu na každé straně, nebo s modulem Fázové přechody celý pohled. Jeho okraje jsou periodické. Je nejméně tak velký, jak vyžaduje dosah výměnných konstant, aby spin nenarazil na vlastní kopii na druhé straně okraje: sedm buněk pro železo, jehož výměnné konstanty sahají přes deset slupek sousedů. V okně křivek tlačítko Monte-Carlo zahřívá tisíce spinů z uspořádaného stavu a vynáší své body vedle křivek středního pole. Jeho teplota uspořádání je nižší a bližší měření: MnF₂ se uspořádá kolem 70 K, oproti 87 K ve středním poli a naměřeným 67 K.

Magnetické uspořádání má vlastní symetrii: operace prostorové grupy, které převádějí každý moment na sebe sama, nebo na opačný, připojí-li se k nim obrácení času 1′, jež obrací všechny momenty. Tvoří magnetickou grupu, jednu z 1651 Šubnikovových grup. Oddíl Magnetismus ji pojmenuje v obou notacích tabulek, BNS a OG (MnF₂: P4₂′/mnm′; MnO: Cc2/c, kde translace c/2 zdvojené buňky obrací momenty), a uvede, v kterých směrech může každá poloha nést svůj moment. V okně křivek ukazuje neutronový práškový difraktogram, co vidí neutrony, citlivé na momenty: barevně magnetické linie, u antiferomagnetu ležící mezi liniemi krystalu — (½ ½ ½) u MnO, díky níž Shull a Smart v roce 1949 objevili antiferomagnetismus.

V uspořádaném magnetu se malá odchylka jednoho spinu šíří k sousedům jako vlna: je to spinová vlna a jejím kvantem je magnon, tak jako fonon je kvantem kmitu. V okně křivek Laue vykreslí jejich energii podél cesty Brillouinovou zónou ze stejných výměnných konstant J. U feromagnetu vychází z nuly jako k² (železo); u antiferomagnetu jako k (MnF₂, MnO). Anizotropie D, která drží momenty v jejich ose, otevírá na dně magnonů mezeru. Právě tyto křivky měří nepružný rozptyl neutronů a z nich pocházejí výměnné konstanty v příkladech.

Anizotropie se projevuje i v poli. V okně křivek Laue vykreslí magnetizaci M v závislosti na poli B při nízké teplotě (5 % teploty uspořádání), s polem podél momentů a napříč nimi. Napříč se momenty postupně sklánějí k poli a M roste lineárně. Podél momentů zůstává M zprvu téměř nulová; v poli spin-flop se pak momenty náhle překlopí kolmo k poli a M skočí na předchozí přímku. Bez anizotropie nastává toto překlopení už při nejmenším poli; čím větší je D, tím později přijde. S D = 0,02 meV se MnF₂ překlopí kolem 9,5 T, oproti naměřeným 9,27 T.

Magnetická grupa také říká, co krystal dokáže. Výsledný moment je povolen, jen pokud nějaký směr zůstává pevný při všech jejích operacích: tak je tomu u feromagnetu a u mírně skloněných antiferomagnetů, které jsou slabě feromagnetické. Lineární magnetoelektrický jev, kdy elektrické pole zmagnetizuje krystal, vyžaduje, aby grupa narušovala jak inverzi, tak obrácení času. Oddíl Magnetismus uvede, zda je povoleno jedno i druhé, a udá tvar magnetoelektrického tenzoru α. Příklad oxidu chromitého Cr₂O₃, antiferomagnetického příbuzného rubínu, je učebnicový případ: jeho grupa R-3′c′ neobsahuje inverzi ani obrácení času, ale jejich součin; α v ní má dvě složky, složku a v rovině a složku b podél c. Dzyaloshinskii jev předpověděl v roce 1959 jen na základě tohoto argumentu symetrie a Astrov jej o rok později naměřil.

Fázové přechody: narušená symetrie, uspořádání a neuspořádání

Co říká teorie

Při ochlazování mnoho krystalů mění strukturu, aniž by tály. Titaničitan barnatý BaTiO₃, nad 393 K kubický, se stává tetragonálním: všechny jeho ionty titanu se posunou na stejnou stranu a krystal se polarizuje; je feroelektrický. V SrTiO₃ se pod 105 K oktaedry TiO₆ mírně pootočí, střídavě z jedné buňky do druhé. V mosazi β, CuZn, obsazují nad 741 K měď a zinek náhodně polohy kubické prostorově centrované mřížky; pod touto teplotou zaujme měď vrcholy a zinek středy. Pokaždé si nízkoteplotní fáze ponechá jen část symetrií vysokoteplotní fáze: její prostorová grupa H je podgrupou grupy G vysokoteplotní fáze. Přechod se proto čte krok za krokem v seznamu maximálních podgrup G, těch, které od G neodděluje žádná jiná podgrupa.

Podgrupa ztrácí buď rotace, nebo translace. Pokud si ponechá všechny translace a ztratí rotace, je translationengleiche (t): buňka zůstává stejná a krystal se rozdělí na orientační domény, dvojčata, a to v počtu odpovídajícím počtu operací, které bodová grupa ztratila. Pokud si ponechá rotace a ztratí translace, je klassengleiche (k): buňka se zvětší a krystal se rozdělí na antifázové domény, posunuté o ztracenou translaci. Index udává, kolik operací se ztrácí: 2 při přechodu CuZn z Im-3m do Pm-3m, při němž se ztrácí centrovací translace.

Landau (1937) popisuje přechod parametrem uspořádání η, nulovým ve vysokoteplotní fázi a nenulovým v nízkoteplotní: polarizace BaTiO₃, úhel natočení oktaedrů v SrTiO₃, rozdíl obsazení dvou poloh v CuZn. Volná energie se rozvine v mocninách η, přičemž se ponechají jen členy, které dovoluje symetrie vysokoteplotní fáze. Je-li dovolen kubický člen, je přechod prvního druhu: η skočí, jako v Cu₃Au. Jinak může být spojitý. Distorze se rozkládá na symetrické módy, z nichž každý přísluší jedné ireducibilní reprezentaci vysokoteplotní grupy; mód nesoucí parametr uspořádání ukazuje, která nestabilita přechod vyvolala. Cochran (1960) ji spojil s kmity: s blížícím se přechodem klesá frekvence jednoho fononu, měkkého módu, k nule a jeho zamrzlý tvar je nízkoteplotní fáze.

Ve slitině vzniká uspořádání z energie párů sousedů. Bragg a Williams (1934) pro ně formulovali střední pole: každá poloha vidí průměrné složení svých sousedů. Stejně jako u magnetismu zanedbává fluktuace a nadhodnocuje teplotu uspořádání; metoda Monte-Carlo je zachovává. Měrné teplo a susceptibilita uspořádání dosahují v přechodu maxima a Binderův kumulant klesá z 2/3, v uspořádaném stavu, na 0. Tentýž model popisuje ionty, které vstupují do elektrody baterie: napětí článku je jejich chemický potenciál a tam, kde se uspořádají, má schod.

Vzorce F(η)=F0+a (T−T0) η2+b η3+c η4,xs=11+e(V∑tzstxt−μ)/kBT,U=1−⟨η4⟩3⟨η2⟩2,V=V0−μ−μ1/2eF(\eta) = F_0 + a\,(T - T_0)\,\eta^2 + b\,\eta^3 + c\,\eta^4,\qquad x_s = \frac{1}{1 + e^{(V\sum_t z_{st}x_t - \mu)/k_BT}},\qquad U = 1 - \frac{\langle\eta^4\rangle}{3\langle\eta^2\rangle^2},\qquad V = V_0 - \frac{\mu - \mu_{1/2}}{e}

V Laue

Tato kapitola popisuje modul Fázové přechody, zpřístupněný předplatným. V dílně Krystal, na kartě Simulace, uvádí oddíl Fázové přechody maximální podgrupy grupy krystalu: symbol, číslo, t nebo k a index. Kliknutí popíše zvolenou podgrupu: její buňku, počátek, konjugované podgrupy a domény, které vznikají při ochlazování, orientace × translace. Nabízejí se podgrupy k s indexem 2 až 4, tedy ty, které buňku zvětší nejvýše čtyřikrát. Sestoupit převede krystal do podgrupy v jejím standardním nastavení: nová buňka, nový počátek a každá poloha, která se štěpí, dostane číslo (Ti, pak Ti_1 a Ti_2). Krok lze vrátit, prošlá cesta zůstává zobrazena nad seznamem a Zpět vrací o jeden krok.

Po sestupu posuňte atomy nebo zadejte polohy naměřené struktury: Laue měří distorzi od nejvyšší grupy, v Å pro každou polohu. Posuvník Zobrazeno ji mění ve 3D pohledu, od 0 % (struktura vysokoteplotní fáze) do 200 % (zvětšená distorze). Distorze se rozkládá na symetrické módy, každý se svým vlnovým vektorem (Γ, X, M, R…), reprezentací a amplitudou. Laue pak pojmenuje parametr uspořádání: jeho reprezentaci, dimenzi, kubické a kvartické invarianty a to, zda přechod může být spojitý (Landauova podmínka) a zůstat souměřitelný (Lifshitzova podmínka). Vypočte také fonony vysokoteplotní fáze, seřazené podle reprezentací, a uvede, zda je mód parametru uspořádání měkkým módem. Se svými pružinami najde model u BaTiO₃ skutečně jeho nestabilní polární mód; u SrTiO₃ nestabilitu oktaedrů nezachytí, a Laue to uvede.

Landau–Devonshire otevře model BaTiO₃ a PbTiO₃ s publikovanými koeficienty: polarizaci a permitivitu v závislosti na teplotě, tři přechody BaTiO₃ (392, 283 a 202 K), frekvenci měkkého módu z Lyddaneova–Sachsova–Tellerova vztahu a hysterezní smyčku při zvolené teplotě.

Pro uspořádání–neuspořádání rozdělte polohu krystalu mezi dva prvky (inspektor polohy, Sdílet tuto polohu s dalším prvkem) a pak sestupte do podgrupy, v níž se tato poloha štěpí: α-železo s 50 % Cu a 50 % Zn směrem k Pm-3m (mosaz β); měď s 75 % Cu a 25 % Au směrem k Pm-3m s indexem 4 (Cu₃Au). Oddíl pak zobrazí uspořádání η a Uspořádání–neuspořádání… otevře okno slitiny. Zadejte teplotu přechodu (naměřená hodnota se nabízí pro CuZn, Cu₃Au, CuAu, FeCo a CuPd): Laue z ní odvodí energii uspořádání V, vykreslí η podle Bragga–Williamse a podle Monte-Carlo a metodou Monte-Carlo také měrné teplo, susceptibilitu a Binderův kumulant. Simulace Monte-Carlo pro CuZn se uspořádá kolem 0,8 teploty středního pole, jak předpovídá Isingův model. Vysoké rozlišení spustí osm řetězců místo dvou, s dvojnásobným počtem bodů, pro hladší křivky. Posuvník T a Vložit toto uspořádání do krystalu přiřadí každé poloze obsazení ze středního pole: v práškovém difraktogramu se objeví nadstrukturní linie, ostré u Cu₃Au, slabé v rentgenovém záření u CuZn, jehož dva atomy mají téměř stejný počet elektronů.

Příklad LiCoO₂ otevírá interkalační napětí: nese-li krystal pohyblivý iont (Li, Na, Mg…), nabídne oddíl Interkalační napětí…. Každá poloha je obsazená, nebo prázdná, s odpuzováním V₁ mezi nejbližšími sousedy a V₂ mezi druhými nejbližšími sousedy; simulace Monte-Carlo, v níž ionty vstupují a vystupují, dává napětí v závislosti na zaplnění x, jeho derivaci dx/dμ a uspořádání do řad. Výchozí hodnoty způsobí, že řady lithia při x = ½ tají kolem 330 K, jak bylo naměřeno, se schodem napětí asi 0,1 V. Okno také uvádí, co tento jednoduchý model neobsahuje.

Modul konečně přináší velký vzorek pro magnetickou simulaci Monte-Carlo: celý pohled vyplněný spiny (viz Magnetismus).

Srovnání s databázemi

Co říká praxe

Model má cenu jen ve srovnání s měřením. Pro mnoho krystalů jsou uznávané hodnoty zveřejněny v otevřených databázích: naměřené hustoty a indexy lomu, šířky zakázaného pásu a dielektrické konstanty vypočtené teorií funkcionálu hustoty (DFT). Tyto výpočty jsou cenné, ale ne neomylné: jejich šířky zakázaného pásu bývají o 30 až 50 % menší, než by měly být. Je proto třeba vždy vědět, zda bylo číslo naměřeno, nebo vypočteno.

V Laue

V dílně Krystal, na kartě Stavba, otevírá oddíl Referenční hodnoty okno, které se jen na vaši žádost dotazuje Wikidata (naměřené hustoty a indexy lomu), refractiveindex.info (naměřené indexy lomu), AFLOW (vypočtené šířky zakázaného pásu a hustoty) a s bezplatným klíčem Materials Project (vypočtené šířky zakázaného pásu, hustoty, ε∞, ε(0) a indexy lomu). Laue posílá jen vzorec a číslo prostorové grupy. Každá hodnota se zobrazuje se svou povahou (Měření nebo Výpočet), zdrojem a odkazem, vedle hodnoty Laue.

Tutor

Co říká pedagogika

Symetrii se učíme tím, že s ní pracujeme, a tím, že se mýlíme. Užitečné cvičení odpověď zkontroluje a řekne, proč je chybná. Dává nápovědy, aniž by prozradilo vše, a když se uvízne, ukáže řešení.

V Laue

Oddíl Cvičení (Tutor) má přepínač publika (Design, Výuka, Věda) a řadí cvičení podle témat: první kroky, rovinné grupy, vlysy, kvazikrystaly, mřížky a hustoty, prostorové grupy a třídy, Wyckoffovy polohy, sestavování struktur, difrakce a vyhasínání, práškové difraktogramy, pásové struktury.

Dokument z oddílu Cvičení (Tutor) se otevře s panelem tutora: jeden pokyn na krok, tlačítko Zkontrolovat a nápovědy, jedna po druhé. Kontrolu provádí výpočetní jádro: každá ekvivalentní poloha je správně. Chybná odpověď je vysvětlena, například „Na1 leží na 8c (symetrie polohy -43m), ne na 4a“, nebo u grupy to, co má navržená grupa navíc nebo méně oproti motivu. Po správné odpovědi řešení vysvětlí proč; když dojdou nápovědy, Zobrazit řešení ho ukáže a umožní pokračovat. Některá cvičení skrývají grupu nebo prvky symetrie, protože jejich nalezení je na vás.

Panel tutora
Tutor, první krok cvičení „postavte kamennou sůl“.

Tisk a látka

Co říká teorie

Vzor určený k tisku musí navazovat bez švu: pravý okraj jednoho modulu musí přesně pokračovat levým okrajem následujícího. U pravoúhlé mřížky je to přímé napojení. U centrované nebo hexagonální mřížky se přirozený modul posouvá od řady k řadě: přesazení o půl sníží každý sloupec o polovinu modulu a cihlové napojení posune každou řadu. Ostrost závisí na rozlišení: 300 bodů na palec pro běžný tisk, více pro jemný textil.

V Laue

Tisk nebo látka… exportuje samotný vzor, bez buňky a symbolů, ve skutečné velikosti: hranu buňky nastavíte v centimetrech. Formáty jsou vektorové PDF a SVG, ostré v jakékoli velikosti, a PNG a TIFF ve 150, 300 nebo 600 dpi, s rozlišením zapsaným v souboru. Pozadí může být průhledné. Velikost je stránka (A4 až A2, Letter, Tabloid), volná velikost nebo bezešvé napojení, přímé, přesazené nebo cihlové. Pro tiskárnu dostane PDF 3 mm spadávky, ořezové značky a profil sRGB. Pro sítotisk dají separace jeden film na každou barvu, sbalené do ZIP. SVG může mít jednu vrstvu na barvu. DXF, v milimetrech, slouží pro laserové řezání a plotr. Nabídky exportu dávají také paletu vzoru pro Adobe (ASE), GIMP a Inkscape (GPL) nebo Procreate. Mandala má vlastní dialog tisku, podle svého průměru v centimetrech.

3D tisk krystalu

Co říká teorie

Model, který držíte v ruce, pochopíte jinak než obrázek: sousedy atomu spočítáte špičkou prstu. 3D tiskárna nanáší materiál vrstvu po vrstvě, zdola nahoru. Potřebuje tři věci:

Převládají dva formáty souborů. STL přečte každý program, ale nemá barvu ani jednotku. 3MF, současný formát programů pro přípravu tisku, uchová milimetry, barvy i několik dílů v jednom objektu. Tiskárna s více materiály pak může dát každému prvku vlastní filament.

V Laue

V dílně Krystal otevře 3D tisk… dialog tisku. Volíte v něm:

Vazby, které vycházejí z objektu, se nikdy netisknou. Atomy, které nedrží žádná vazba, se odstraní, pokud nezaškrtnete Ponechat atomy, které nedrží žádná vazba. Laue podpěry nepřidává: nechte je vytvořit program pro přípravu tisku, jehož stromové podpěry se k modelu z kuliček a tyček dobře hodí.

Náhled ukazuje objekt tak, jak bude vytištěn, položený na tiskové podložce, s počtem atomů a dílů. Rozpadá-li se objekt na několik dílů, často stačí přidat buňky, které je spojí. Exportovat… uloží soubor.

Dva náhledy tisku: jedna buňka kamenné soli a blok 2 × 2 × 1 buněk
Jedna buňka kamenné soli, bez vazeb vycházejících z objektu, potom blok 2 × 2 × 1 buněk.

Prezentace a export

V Laue

V dílně Krystal Uložit pohled uchová orientaci, přiblížení a zobrazení; uložené pohledy putují s dokumentem. Prezentovat skryje panely a ukazuje pohledy jeden po druhém pomocí kláves se šipkami. Exportovat obrázek uloží pohled jako PNG pro snímek prezentace, nebo jako vektorové PDF pro článek či studijní materiál, v rozlišení určeném v nastavení. Stejná nabídka uloží Video otáčení (MP4): osm sekund, během nichž se krystal jednou otočí kolem sebe, kolem osy buňky nejbližší svislici.