Krystalografie ve zkratce
Několik stránek, které zasazují do souvislostí to, co Laue dělá. Nejprve uvidíte, co je krystal a jak se popisuje jeho symetrie. Pak uvidíte, jak ho difrakce zviditelní a jakými kroky se dostaneme od neznámého vzorku k polohám jeho atomů.
Krystal: mřížka a motiv
Krystal je uspořádání atomů, které se ve všech třech směrech prostoru opakuje zcela stejně. Popisuje se ve dvou částech.
- Mřížka je množina translací, které krystal ponechávají beze změny. Jsou to body, bez atomů.
- Motiv je skupina atomů, kterou umístíme do každého bodu mřížky.
Často se to shrnuje takto: krystal = mřížka + motiv. Tři vektory a, b, c generují mřížku a rovnoběžnostěn, který tvoří, je základní buňka. Jejích šest parametrů (a, b, c, α, β, γ) a souřadnice atomů, vyjádřené jako zlomky těchto vektorů, stačí k popisu celého krystalu.
Existují dva druhy buněk:
- primitivní buňka obsahuje jen jeden mřížkový bod;
- konvenční buňka je někdy větší, ale její hrany sledují symetrii. Plošně centrovaná kubická buňka kamenné soli obsahuje čtyři mřížkové body.
V rovině je myšlenka stejná se dvěma vektory: tapeta, dlažba nebo látka jsou „dvourozměrné krystaly“.


Vzorce
Mřížkový bod a libovolný bod ve zlomkových souřadnicích:
Metrický tenzor obsahuje šest mřížkových parametrů; dává vzdálenosti, úhly a objem:
Symetrie po patrech
Periodicita možné symetrie silně omezuje. Mřížka může mít jen osy rotace řádu 1, 2, 3, 4 nebo 6: to je krystalografické omezení. Pravidelné dláždění z pětiúhelníků je nemožné, stejně jako krystal s pětičetnou symetrií. Symetrie se proto třídí po patrech, z nichž každé stojí na předchozím.
- Bodová grupa sdružuje rotace, zrcadlení a inverzi, které ponechávají jeden bod pevný. Říká, jak krystal vypadá zdálky, aniž bychom viděli jeho atomy: tvar jeho ploch, anizotropii jeho vlastností. Je jich 32. Kreslí se ve stereografické projekci a dělí se do 7 krystalových soustav, od triklinické po kubickou.
- Bravaisovy mřížky jsou 14 způsobů, jak uspořádat mřížkové body v prostoru: primitivní (P), prostorově centrovaná (I), plošně centrovaná (F), bazálně centrovaná (A, B nebo C), romboedrická (R).
- Prostorová grupa spojuje obojí. Přidává operace, které nemají bodový protějšek: šroubové osy (rotace následovaná zlomkem translace, jako 21 nebo 42) a skluzové roviny (zrcadlení následované poloviční translací). Prostorových grup je 230, rovinných grup v rovině 17. Jejich Hermannův–Mauguinův symbol, například
Fm-3mneboP2_1/c, udává typ mřížky a pak prvky symetrie podél hlavních směrů. - Wyckoffovy polohy třídí body buňky podle jejich lokální symetrie. Atom umístěný na prvku symetrie má v buňce méně kopií než atom v obecné poloze. Součin jeho četnosti a řádu jeho symetrie polohy je konstantní. To je jazyk popisů struktur: „Na v 4a, Cl v 4b“.
| V rovině | V prostoru | |
|---|---|---|
| Krystalové soustavy | 4 | 7 |
| Bodové grupy | 10 | 32 |
| Bravaisovy mřížky | 5 | 14 |
| Rovinné grupy, prostorové grupy | 17 | 230 |
Symetrie se projevuje i ve fyzikálních vlastnostech. Podle Neumannova principu má každá vlastnost krystalu přinejmenším symetrii jeho bodové grupy. Kubický krystal je proto opticky izotropní. Piezoelektřina naopak vyžaduje, aby krystal neměl střed symetrie.

V Laue prochází dílna Dláždění 17 rovinných grup a 7 vlysových grup. Dílna Krystal prochází 230 prostorových grup s jejich Wyckoffovými polohami, prvky symetrie v buňce a stereogramy.
Vzorce
Operace symetrie v Seitzově zápisu: lineární část a translace (zlomková u šroubové osy nebo skluzové roviny):
Krystalografické omezení: v bázi mřížky je celočíselná matice, takže i její stopa je celé číslo. Pro rotaci o úhel :
Wyckoffova poloha: její četnost (v konvenční buňce), řád její symetrie polohy , řád bodové grupy a počet mřížkových bodů v buňce (1 pro P, 2 pro I a C, 4 pro F):
Vidět atomy: difrakce
Vzdálenosti mezi atomy, řádově ångström (10−10 m), jsou pro optický mikroskop příliš malé. Krystal se proto osvětluje vlnou se srovnatelnou vlnovou délkou: rentgenovým zářením, neutrony nebo elektrony. Každý atom kousek vlny rozptýlí. Protože je krystal periodický, tyto vlny se sčítají jen v určitých směrech, kde tvoří ostré skvrny, reflexe. Max von Laue to pozoroval v roce 1912; William Lawrence Bragg zformuloval zákon o rok později.
- Kam krystal difraktuje: Braggův zákon. Krystal si lze představit jako soubory rovnoběžných mřížkových rovin, označených Millerovými indexy (h k l) a vzdálených od sebe o dhkl. Soubor rovin odráží vlnu, když 2 d sin θ = n λ. Každá reflexe odpovídá bodu reciproké mřížky ve vzdálenosti 1/d od počátku: geometrie difrakčního obrazu tedy dává buňku.
- S jakou intenzitou: strukturní faktor. Intenzita každé reflexe závisí na poloze a druhu atomů v buňce, a to prostřednictvím strukturního faktoru Fhkl. Právě ten vypovídá o motivu.
- Systematická vyhasínání. Některé reflexe jsou nulové bez ohledu na atomy. Centrovaná mřížka vyhasíná celé soubory, šroubová osa nebo skluzová rovina jiné. Tyto chybějící reflexe odhalují typ mřížky a část prostorové grupy.
- Laueho třída. Difrakční obraz je vždy centrosymetrický (to je Friedelův zákon): ukazuje symetrii bodové grupy rozšířenou o střed symetrie, tedy její Laueho třídu.

V Laue se difrakce dláždění, kvazikrystalu nebo krystalu přepočítává při každé změně. Vidíte povolené reflexe, ty, které grupa vyhasíná, a důvod každého vyhasnutí.
Vzorce
Reciproká mřížka (konvence krystalografů, bez ) a mezirovinná vzdálenost:
Braggův zákon a jeho ekvivalent, Laueho podmínka (Ewaldova koule, ):
Strukturní faktor, součet přes atomy buňky (rozptylový faktor , Debyeův–Wallerův faktor ), a intenzita:
Vyhasínání: mřížka F umístí atom do a do , , , odkud
Friedelův zákon (bez anomálního rozptylu): , tedy .
Sondy a metody
Tři sondy se navzájem doplňují:
- rentgenové záření, rozptylované elektrony: metoda všech laboratoří, s rentgenkou nebo synchrotronem;
- neutrony, rozptylované jádry. Vidí lehké atomy, jako je vodík, rozliší sousedy v periodické tabulce a odhalují magnetické uspořádání; je k nim potřeba reaktor nebo spalační zdroj;
- elektrony, které interagují tak silně, že v elektronovém mikroskopu stačí nanokrystal.
Vzorek pak určuje metodu:
- Na monokrystalu. Laueho metoda osvětluje nehybný krystal bílým zářením: snímek ukazuje jeho symetrii a slouží k jeho orientaci. Moderní difraktometr otáčí krystalem v monochromatickém svazku a měří tisíce reflexí, jednu po druhé: to je královská cesta k úplné struktuře.
- Na prášku. Tisíce náhodně orientovaných krystalitů dávají pro každý soubor rovin difrakční kužel. Film Debyeovy–Scherrerovy komory ho ukazuje jako oblouky; difraktometr ho rozvine do difraktogramu intenzity v závislosti na 2θ. Difraktogram je otiskem prstu fáze. Poloha linií dává buňku, jejich intenzita obsah buňky, jejich šířka velikost krystalitů (Scherrerova rovnice).

Jak číst lauegram. Každá skvrna pochází z rodiny rovin, která si z bílého svazku vzala vlnovou délku splňující Braggův zákon. Roviny působí jako zrcadlo: jejich normála je osou úhlu mezi svazkem a paprskem, který vede od krystalu ke skvrně. Z polohy skvrny na filmu a ze vzdálenosti filmu se tedy určí směr normály a potom její indexy (h k l), když se promítne do os buňky. Vlnová délka každé skvrny zůstává neznámá: lauegram dává orientaci krystalu a jeho Laueho třídu, ne jeho mezirovinné vzdálenosti. V Laue sleduje lauegram pohled v dílně Krystal a najetí na skvrnu ukáže její indexy.
![Tři lauegramy: kamenná sůl podél [001] při průchodu, křemen podél c, kamenná sůl při zpětném odrazu](../../../img/laue-pattern.jpg)
Vzorce
Vlnová délka neutronu o rychlosti a elektronu urychleného napětím (s relativistickou korekcí):
Scherrerova rovnice: velikost krystalitů z pološířky linie (v radiánech, po odečtení přístrojového rozšíření; ):
Od měření ke struktuře
Cesta od neznámého vzorku k seznamu poloh atomů má čtyři kroky.
- Identifikace. Práškový difraktogram se porovná s databází známých fází. Jsou to databáze struktur, jako volně dostupná Crystallography Open Database, nebo databáze difraktogramů, jako soubor PDF od ICDD. Nejčastěji je látka již známá a analýza tím končí.
- Indexace. Jinak se hledá buňka, která všem liniím přiřadí indexy (h k l). U kubické buňky stačí vidět, že hodnoty 1/d² jsou v poměru celých čísel h² + k² + l². Vyhasínání pak dají slučitelné prostorové grupy.
- Řešení. Měření dává intenzitu reflexí, |F|², ale ne jejich fázi. Bez fáze nelze elektronovou hustotu znovu složit: to je fázový problém. Obchází se několika způsoby:
- Pattersonova funkce, která se bez fází obejde a ukazuje vektory mezi atomy;
- přímé metody, které fáze odhadují pomocí statistických vztahů (Nobelova cena 1985);
- charge flipping, který střídá přímý a reciproký prostor.
- Upřesnění a validace. Model se přizpůsobí měřením metodou nejmenších čtverců: polohy, tepelný pohyb a u prášku celý profil difraktogramu (Rietveldova metoda). Faktory shody jako R a χ² ukazují, zda je model dobrý.
V Laue dílna Krystal počítá práškový difraktogram struktury, se skutečnými atomy i bez nich. Načte skutečné měření a upřesní ho (buňka, nulový bod, profil linií, pozadí). Indexuje neznámé měření a navrhne slučitelné grupy. Fourierova syntéza dláždění rovněž ukazuje fázový problém: se skutečnými fázemi se motiv vrátí; s náhodnými fázemi zmizí.
Vzorce
Elektronová hustota je Fourierovou transformací strukturních faktorů, z nichž každý má modul a fázi ; měření dává jen modul:
Pattersonova funkce se bez fází obejde; její píky leží na vektorech mezi atomy:
Rietveldovo upřesnění minimalizuje vážený rozdíl mezi naměřeným difraktogramem a vypočteným , bod po bodu; výsledek se posuzuje podle a ( bodů, parametrů):
Chcete-li vědět víc
- International Tables for Crystallography, svazek A, základní příručka rovinných a prostorových grup.
- Výukové brožury IUCr, krátké a zdarma.
- Bilbao Crystallographic Server pro grupy, jejich podgrupy a jejich Wyckoffovy polohy.
- Crystallography Open Database, statisíce struktur ve formátu CIF, které Laue umí otevřít.
Pro praxi popisuje průvodce každou dílnu a příklady se v Laue otevřou jedním kliknutím.